Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4003/2019

-144

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Bytového družstva U Aviatika, se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, U Staré školy 115/2, IČO: 48031178, zastoupeného JUDr. Vlastislavem Karlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Chlumova 256/10, proti žalované M. S., bytem XY, zastoupené Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, o vyklizení družstevního bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2019, č. j. -121, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. června 2017, č. j. -58, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat do patnácti dnů od právní moci rozsudku tam specifikovaný byt; zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. července 2019, č. j. -121, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího a předchozího dovolacího řízení účastníků. Uzavřel, že žalovaná byt užívá bez právního důvodu, neboť podala-li proti rozhodnutí představenstva žalobce o vyloučení, které jí bylo doručeno 16. listopadu 2012 vhozením oznámení o uložení poštovní zásilky (obsahující předmětné rozhodnutí) do její schránky, odvolání k členské schůzi až dopisem ze dne 31. srpna 2014, pak její právo na odvolání zaniklo marným uplynutím tříměsíční prekluzivní lhůty dne 17. února 2013 ( , obchodní zákoník, v tehdy účinném znění – dále jen „obch. zák.“), čímž zaniklo její členství v družstvu a zároveň i nájem bytu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dovolatelka) včasné dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil. Dovolání však není přípustné podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „), neboť dovolatelka k dovolacímu přezkumu předložila otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nespočívá (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 18. července 2013, sen. zn. , či z 26. září 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1edna 2014, sp. zn. ).

Předně dovolací soud zdůrazňuje, že zpochybnila-li dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – právní posouzení věci odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek, které směřovaly do vlastního řešení a posuzování jednotlivých sporných otázek, pak v tomto směru uplatnila nepřípustný dovolací důvod.

Vychází-li pak samotná dovolatelka z toho, že rozhodnutí představenstva o vyloučení jí bylo doručeno fikcí (dne 16. listopadu 2012), zákonným důsledkem této fikce je zánik jejího členství v družstvu (spojený se zánikem nájmu bytu), nepodala-li proti němu v zákonem stanovené lhůtě (§ 231 odst. 4 obch. zák.) odvolání k členské schůzi. Z toho bez dalšího vyplývá, že v dovolání formulovanou otázkou (zda „za situace, kdy nastala fikce doručení, je v rozporu s dobrými mravy, pokud doručující osoba, které se zásilka vrátí, odmítne této osobě na písemnou žádost sdělit, co je v zásilce a poskytnout jí kopii“) se odvolací soud nezabýval a s přihlédnutím k řečenému ani zabývat nemohl. Za této situace se jí nemohl zabývat ani dovolací soud, avšak pro úplnost dodává, že ani její kladné vyřešení by na výsledek sporu (resp. správnost napadeného rozhodnutí) nemohlo mít žádný vliv; účinky doručení rozhodnutí o vyloučení (fikcí ke dni 16. listopadu 2012) totiž vskutku nastaly a zůstaly zachovány, a proto ani správnost navazujících právních závěrů by nemohla být dotčena. Ostatně s dovolatelčinou námitkou, že žalobce marně žádala o opakované doručení rozhodnutí o vyloučení, neboť si nestihla na poště vyzvednout zásilku obsahující toto rozhodnutí, se ve svém rozhodnutí přiléhavě vypořádal již soud prvního stupně.

Konečně dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelčino sdělení, že dovolání podává „proti celému rozhodnutí“, tedy jakoby i proti nákladovému výroku napadeného rozsudku. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Z řečeného vyplývá, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu z 23. srpna 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku ( ) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. září 2017, sp. zn. , či z 3. října 2017, sp. zn. .

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 10. 3. 2020

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu