Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 5/2020

30 Nd 5/2020-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně VEGA Reality, s. r. o., IČO 28166892, se sídlem v Praze 2, Polská 1349/30, zastoupené JUDr. Janem Lukešem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, proti žalovaným 1) R. H. S. A. A., nar. XY, a 2) Y. H. S. A. M., nar. XY, oběma bytem XY, Spojené arabské emiráty, o určení místní příslušnosti soudu podle pro žalobu o zaplacení částky 36 863,78 Kč s příslušenstvím, takto:

Odůvodnění:

Nejvyššímu soudu bylo dne 6. 1. 2020 doručeno podání žalobkyně označené jako žaloba o zaplacení částky 36 863,73 Kč s příslušenstvím a současně žádost žalobkyně o určení místně příslušného soudu pro rozhodnutí ve věci samé podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně v postavení pronajímatelky a žalovaní v postavení nájemců uzavřeli dne 2. 7. 2015 nájemní smlouvu k bytu č. 8 nacházejícího se v 5. nadzemním podlaží budovy v ulici XY (dále jen „byt“). Nájemní smlouva byla upravena dodatkem č. 1 uzavřeným dne 30. 7. 2015, a dále dodatkem č. 2 a dodatkem č. 3. Po skončení nájmu bytu zůstala neuhrazená část nájemného za měsíc červenec roku 2018 ve výši 2 615,78 Kč. Dále byla žalobkyní zjištěna škoda v bytě, a to ve výši 60 213 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaní zavázali v souladu s čl. II odst. 6 nájemní smlouvy zaplatit žalobkyni depozit 25 965 Kč za účelem krytí jejích nároků, uvedené částky byly poníženy složeným depozitem. Zcela tak byla uhrazena zbývající část nájemného a část nároku na náhradu škody, avšak žalobkyně stále požaduje částku 36 863,78 Kč s příslušenstvím jako zbývající náhradu škody za poškození bytu.

Žádost o určení místně příslušného soudu podle žalobkyně zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky je založena nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“. Místní příslušnost konkrétního soudu podle ustanovení však dovodit nelze. Žalobkyni není známo, že by žalovaní měli na území České republiky bydliště či majetek.

Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout.

Podle čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází.

Pod uvedený článek spadají i řízení, jejichž předmětem je existence nájmu a výkladu ujednání nájemní smlouvy, trvání nájmu, předání nemovitosti, opravy či náhrady škody způsobené nájemcem, úhrady nájemného či dalších plateb spojených s nájmem (např. platby za vodu, plyn nebo elektřinu) a závazků pronajímatele či nájemce plynoucích z nájmu nemovitostí (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 1. 1985, ve věci C-241/83, Erich Rösler proti Horstu Rottwinkelovi).

Protože se předmětný byt nachází na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání žaloby v této věci.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.

Podle ustanovení je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

Podle ustanovení je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje.

Podle ustanovení proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.

Podle ustanovení je namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v , k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).

Žalovaní jsou fyzickými osobami s bydlištěm v Spojených arabských emirátech. Ze spisu nevyplývá, že by se zdržovali na území České republiky nebo že by měli v České republice nějaký majetek. Na projednávaný případ se nevztahuje ani ustanovení , neboť příslušnost podle tohoto ustanovení je dána jen tehdy, jde-li v řízení o samotnou existenci práva k nemovitosti, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. ). Podle ustanovení o místní příslušnosti tedy nelze určit obecný soud žalovaných.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 1, v jehož obvodu se nachází předmětná nemovitá věc.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu