Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Nd 283/2026

27 Nd 283/2026

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně TMS Kořenského s. r. o., se sídlem v Praze 5, Kořenského 1055/1, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 17777305, zastoupené Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Studentská 541/3, PSČ 160 00, proti žalovanému J. L. V., o návrhu žalobkyně na určení místní příslušnosti soudu pro žalobu o zaplacení 402.692,94 Kč s příslušenstvím, takto:Žalobu, jíž se žalobkyně TMS Kořenského s. r. o. domáhá po žalovaném J. L. V. zaplacení 402.692,94 Kč s příslušenstvím, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.

Odůvodnění:

1.

Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 1. 6. 2026 žalobkyně

navrhla, aby Nejvyšší soud podle , (dále též jen „ “), určil, který soud České republiky projedná a rozhodne její žalobu (obsaženou v témže podání) o zaplacení částky 402.692,94 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu.

2. V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti soudu žalobkyně uvedla, že s žalovaným v postavení nájemce uzavřela dne „23. 9. 2025“ (správně „1. 10. 2024“) jako pronajímatelka nájemní smlouvu k bytu č. 1011, nacházejícího se ve třetím nadzemním podlaží domu v ulici XY. Žalovaný se podle tvrzení žalobkyně dostal do prodlení s placením nájemného za měsíce březen až září 2025, kdy byl nájem ze strany žalobkyně vypovězen. Dne 30. 9. 2025 žalovaný byt vyklidil a svůj dluh z nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu písemně uznal, dosud však dlužnou částku neuhradil.

3. Podle žalobkyně je pravomoc soudů České republiky založena čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) [dále jen „nařízení Brusel I bis“]. Místní příslušnost konkrétního soudu podle ustanovení však dovodit nelze. Žalobkyni není známo, že by žalovaný měl na území České republiky bydliště či majetek.

4. Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

5. Jelikož byl návrh na určení místní příslušnosti Nejvyššímu soudu předložen žalobkyní, aniž by ve věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je vůbec dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (k tomu srov. důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud přitom postupoval podle nařízení Brusel I bis, neboť v projednávané věci jde o věc občanskou (spor o zaplacení dlužného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu) s mezinárodním prvkem, který je dán bydlištěm žalovaného mimo území České republiky; nařízení má být aplikováno před soudem České republiky, tj. před soudem členského státu Evropské unie. Při posuzování podmínek mezinárodní příslušnosti českých soudů pak Nejvyšší soud vyšel z obsahu žaloby a jejích příloh (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 94/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Podle čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází.

7. Podle judikatury Soudního dvora Evropské Unie a na ni navazující judikatury Nejvyššího soudu pod uvedený článek spadají i řízení, jejichž předmětem je existence nájmu a výkladu ujednání nájemní smlouvy, trvání nájmu, předání nemovitosti, opravy či náhrady škody způsobené nájemcem, úhrady nájemného či dalších plateb spojených s nájmem (např. platby za vodu, plyn nebo elektřinu) a závazků pronajímatele či nájemce plynoucích z nájmu nemovitostí (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 1. 1985, ve věci C-241/83, Erich Rösler proti Horstu Rottwinkelovi, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2026, sp. zn. ).

8. V projednávané věci se žalobkyně domáhá úhrady nezaplaceného nájemného a dalších plateb souvisejících s užíváním pronajatého bytu, jde tedy o řízení podřaditelné pod čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Jelikož předmětný byt se nachází na území České republiky, je také dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání žaloby v této věci.

9. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.

10. Podle je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

Podle věty první je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje.

Podle proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.

Podle je namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v , k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).

11. Žalovaný je fyzickou osobou s bydlištěm ve Spojených státech amerických. Ze spisu nevyplývá, že by se zdržoval na území České republiky, nebo že by měl v České republice nějaký majetek. Na projednávaný případ se nevztahuje ani ustanovení , neboť příslušnost podle tohoto ustanovení je dána jen tehdy, jde-li v řízení o samotnou existenci práva k nemovitosti, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , jakož i judikaturu tam dále citovanou). Podle ustanovení o místní příslušnosti tedy nelze určit obecný soud žalovaného.

12. Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, v jehož obvodu se nachází předmětný byt.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2026

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu