Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 588/2025

28 Nd 588/2025-139

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce K. P. K., zastoupeného JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 2056/3a, proti žalované K. G., zastoupené Mgr. Pavolem Mlejem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 1222/33, o 257.698,92 EUR a 908.062,91 Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o určení místní příslušnosti, takto:Neurčuje se, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

2. Usnesením ze dne 13. 7. 2025, č. j. -131, Okresní soud v Chebu zamítl námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů, vznesenou žalovanou, jelikož měl za to, že pravomoc soudů České republiky vyplývá z čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, protože předmět nájmu, na němž vznikla tvrzená škoda, se nachází na území České republiky (dále jen „nařízení č. 1215/2012“).

3. Usnesením ze dne 17. 9. 2025, č. j. -135, Okresní soud v Chebu vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu (výrok II). Soud uvedl, že žalovaná nemá v České republice obecný soud a nebylo ani zjištěno, že by zde měla majetek, závod nebo jeho organizační složku. Věc bylo proto namístě podle předložit Nejvyššímu soudu k určení soudu místně příslušného.

4. Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

5. Dle obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.

6. Podle proti tomu, kde nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.

7. V souladu s pak lze proti zahraniční osobě podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.

8. Podle je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v , k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.

9. Podle čl. 24 odst. 1 prvního pododstavce nařízení č. 1215/2012 mají pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, bez ohledu na bydliště stran výlučnou příslušnost soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází.

10. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. 11. 2023, EM proti Roompot Service BV, C-497/22, bodu 28, se podává, že výlučná příslušnost v případě „nájmu nemovitostí“ ve smyslu čl. 24 bodu 1 prvního pododstavce nařízení č. 1215/2012 se vztahuje na spory týkající se podmínek užívání nemovitosti, a to zejména na spory mezi pronajímateli a nájemci, které se týkají existence nebo výkladu nájemních smluv, odpovědnosti za škody způsobené nájemcem nebo vyklizení pronajaté nemovitosti.

11. Čl. 24 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 ovšem upravuje toliko mezinárodní příslušnost soudů členského státu, nikoli již místní příslušnost konkrétního soudu (viz implicitně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , a ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. ). Místní příslušnost je tedy nutné posoudit podle pravidel obsažených v .

12. Žalovaná je přitom zahraniční právnickou osobou, která nemá v České republice sídlo, závod ani jeho organizační složku, a dosud také nebyl zjištěn žádný majetek žalované v České republice. Místní příslušnost tedy není založena podle ani (podobně srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. , ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. , či ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. ).

13. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu se ovšem podává, že pro místní příslušnost soudu podle není nezbytné, aby se této příslušnosti žalobce výslovně dovolal; rozhodující je toliko, zda v žalobě uvedl skutečnosti, které tuto na výběr danou příslušnost bez pochybností odůvodňují (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. , ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. , a ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. ).

14. Tím, že žalobce, jenž v posuzovaném řízení uplatňuje nárok na náhradu újmy, která podle jeho tvrzení vznikla na pronajatých nemovitostech v katastrálním území XY, podal žalobu k soudu, v jehož obvodu mělo dojít k protiprávnímu jednání nájemce coby skutečnosti zakládající uplatněné právo na náhradu újmy, vykonal možnost volby příslušného soudu podle

15. Z výše uvedeného vyplývá, že v projednávané věci nejsou dány podmínky pro aplikaci , neboť místní příslušnost soudu je založena rozhodnutím žalobce zahájit řízení u soudu příslušného podle místa, kde nastala skutečnost zakládající jím tvrzenou újmu. Nejvyšší soud proto vyslovil, že se neurčuje, který soud věc projedná a rozhodne (srovnej mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. , a co do podoby výroku kupř. usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 2. 2026

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu