Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2271/2019

30 Cdo 2271/2019-248

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Pharmedex s.r.o., identifikační číslo osoby 27151387, se sídlem v Praze 9, Lisabonská 799/8, zastoupené JUDr. Radimem Charvátem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Brně, Koliště 1965/13, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2019, č. j. -222, takto:

Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení na žalované domáhá náhrady škody spočívající v ušlém zisku ve výši 4 619 100,46 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout v důsledku vydání rozsudku pro uznání ze dne 23. 3. 2012, č. j. -233, který byl posléze jako pravomocný zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu. Řízení v posuzované věci dosud nebylo skončeno.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 9. 2018, č. j. -194, přerušil vedené kompenzační řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soud prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka, zda posouzení nároku na náhradu škody z titulu nezákonného rozsudku pro uznání ze dne 23. 3. 2012, č. j. -233, je podmíněno výsledkem řízení vedeného pod sp. zn. , v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje usnesení odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. ). Výsledek řízení vedeného pod sp. zn. proto může být relevantní jednak pro posouzení vzniku tvrzené škody, jednak z hlediska posouzení příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou, a to zásadně s přihlédnutím k tomu, jak je žalobkyní škoda a příčinná souvislost konstruována.

Rovněž otázka přerušení tohoto kompenzačního řízení podle do pravomocného skončení posuzovaného řízení, vedeného pod sp. zn. , přípustnost dovolání podle založit nemůže, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, přihlédl-li k tomu, že v daném případě okolnosti projednávané věci, konkrétně spočívající v posouzení nároku na odškodnění ve vztahu k výsledku řízení vedeného pod sp. zn. , přerušení řízení podle odůvodňovaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. ). K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti, tedy pokud by např. soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které by byly zjevně irelevantní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. ), což ovšem není případ projednávané věci.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 3. 2020

JUDr. Bohumil Dvořák předseda senátu