Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4038/2019

32 Cdo 4038/2019-285

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně AVG group, s. r. o., se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 1190/43, identifikační číslo osoby 26927608, zastoupené Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, proti žalované Z.,se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, o zaplacení částky 1 662 783 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2019,č. j. -261, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 18 247 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), ve výroku III. o náhradě nákladů řízení jej změnil co do výše a platebního místa (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, majíc za to, že „by posouzení právní otázky, na níž rozhodnutí ve věci záviselo, mělo být modifikováno“. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Formuluje-li dovolatelka otázku „zda uvedení ručitele dlužníkem v omyl nemůže mít právní význam ani v případě, kdy dlužník a věřitel postupují ve shodě k újmě ručitele (tedy kdy jde do jisté míry o zneužití práva)“, majíc za to, že by měla být tato dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak než v rozhodnutích, která konkrétně cituje, nemůže být prostřednictvím této otázky přípustnost dovolání založena, poněvadž na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá, tuto otázku odvolací soud neřešil, stran této otázky neučinil žádný závěr, jež by mohl být přezkoumán v dovolacím řízení. Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ). Odvolací soud založil své rozhodnutí na zjištění, že smlouva o dílo č. 201402 byla uzavřena mezi žalobcem jako zhotovitelem, společností Jihomoravská stavební a obchodní spol. s r. o. jako objednatelem a žalovanou jako ručitelem. Všechny smluvní strany byly uvedeny na první straně smlouvy včetně označení pozice, v jaké smlouvu uzavírají. Podpis žalované se nachází na řádku nad textem „R. Z., za ručitele“. Článek XII. smlouvy o dílo označený „Ručení ručitele“ obsahuje dohodu smluvních stran, že závazek objednatele zaplatit cenu díla stanovenou v čl. IV. zabezpečuje ručitel. Ručitel svým podpisem na smlouvě výslovně prohlašuje, že bere na sebe vůči zhotoviteli povinnost, že v případě, pokud objednatel nesplní platební povinnost podle čl. IV. smlouvy a nezaplatí dohodnutou cenu díla, uspokojí zhotovitele místo objednatele ručitel. Ručitel je povinen splnit dluh v případě, pokud ho věřitel písemně vyzval potom, co dluh nesplnil objednatel. Ručitel i objednatel jsou povinni plnit společně a nerozdílně. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná platně převzala ručení za závazek objednatele uhradit zhotoviteli sjednanou cenu díla podle ustanovení , (dále jen „o. z.“). Námitku žalované, že nedošlo k platnému převzetí ručitelského závazku, když statutární zástupce žalované při podpisu smlouvy netušil, že jde o ručení a ručitelský závazek, a byl tak uveden v omyl, nepovažoval za důvodnou s odkazem na ustanovení o. z., podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat, a zjištění, že smluvní strany byly ve smlouvě o dílo řádně označeny na první straně smlouvy, včetně jejich pozice, a podpis ručitele se nachází bezprostředně nad textem „R. Z., za ručitele“. Tento závěr odvolacího soudu dovolatelka nezpochybnila.

Pro úplnost lze uvést, že dovolatelka pomíjí, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem - v mezích právních otázek vytyčených dovolatelem - správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , nebo ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ). Odvolací soud v projednávané věci nedospěl ke skutkovému závěru, že dlužník a věřitel jednali ve shodě (k újmě ručitele) a ručitel tak byl uveden v omyl, jak dovolatelka namítá. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 zpochybnit nelze a skutkové námitky proto nemohou založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu