Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3386/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Hany Čechové, zastoupené Mgr. Martinem Křivohlavým, advokátem, AK se sídlem Paní Zdislavy 418/8, 470 01 Česká Lípa, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2014 č. j. -54, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení a , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a ustanovení , , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo podle ustanovení odmítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 4. 2014 č. j. -43.

Stěžovatelka uvedla, že je jí známo, že v případě přezkumu rozhodnutí nalézacího soudu o bagatelní částce Ústavní soud zasahuje jen výjimečně, a to v případech zcela extrémních pochybení nalézacího soudu. Stěžovatelka si není jistá, zda lze takto hodnotit rozsudek Okresního soudu Brno-venkov, a proto ho nenapadá. Svojí ústavní stížností brojí proti usnesení odvolacího soudu, který odmítl její odvolání s odkazem na ustanovení , stanovící finanční hranici jako kritérium přípustnosti odvolání.

Stěžovatelka obsáhle argumentovala proti stanovení jakékoliv hranice bagatelity a s ústavní stížností spojila návrh opírající se o y na zrušení části ustanovení zákonů novelizujících , a to ve slovech "Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání," a (pozn. ÚS stěžovatelka nesprávně označila zákon číslem ) ve slovech "V se částka "2 000 Kč" nahrazuje částkou "10 000 Kč", a navrhla též zrušit ustanovení , podle kterého "Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání".

Z napadeného usnesení Krajského soudu v Brně připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že odvolání stěžovatelky směřovalo proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zavázána povinností zaplatit žalobkyni, Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, částku 213 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení není odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč a k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, Krajský soud v Brně odvolání odmítl jako nepřípustné.

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.

Podle ustanovení soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení § 75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.

Pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti stěžovatelkou výslovně zaměřenou proti usnesení Krajského soudu v Brně je relevantní ustanovení , podle kterého může účastník řízení napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Důvodem zmatečnosti je soudem konstatovaný nedostatek objektivní přípustnosti odvolání; usnesení, jímž je podle odvolání odmítnuto, je možné napadnout žalobou pro zmatečnost, která je v koncipována jako mimořádný opravný prostředek. Zaměřila-li stěžovatelka svoji obranu proti rozhodnutí nalézacího soudu způsobem shora popsaným a zaměřila-li ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo její odvolání odmítnuto, má k dispozici procesní prostředek (žalobu pro zmatečnost), jehož vyčerpání je z hlediska ustanovení a nezbytné.

K návrhu stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedených právních norem Ústavní soud v souladu se svou judikaturou konstatuje, že je-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle . Je-li totiž samotná ústavní stížnost nepřípustná, a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že se k ústavnosti tohoto ustanovení již ve svých rozhodnutích vyjadřoval, přičemž neshledal důvod pro jeho zrušení, neboť ve vztahu k těmto (bagatelním) věcem není jednoinstanční soudní přezkum v rozporu s principem proporcionality s ohledem na požadavky, jež v tomto kontextu vyplývají z ustanovení y a y [viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 6. 2001 (U 22/22 SbNU 387), nález

sp. zn.

ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95), nález

sp. zn.

ze dne 6. 11. 2003 (N 128/31 SbNU 149), usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 4. 2014, usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 5. 2014 a další rozhodnutí dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz].

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Návrh na zrušení části zákonů č. , a Ústavní soud odmítl podle ustanovení ve spojení s ustanovením téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu