Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4338/2019

23 Cdo 4338/2019-657

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyněEl NIŇO, a. s.,se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, identifikační číslo osoby 26428504, zastoupené Mgr. Vladimírem Trnavským, advokátem se sídlem v Karviné, Masarykovo nám. 6/5, proti žalované Jihomoravské pivovary, a. s., se sídlem veVyškově, náměstí Čsl. armády 116/4, identifikační číslo osoby 49973720, zastoupené Mgr. Ilonou Kindlovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, o zaplacení smluvní pokuty ve výši 10.403.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 7. 2018, č. j. -580, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 11. 2017, č. j. -544, zamítl žalobu o úhradu částky 10.403.000 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (první bod výroku), změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení (druhý bod výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí bod výroku).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, ve kterém, po označení napadeného výroku rozhodnutí odvolacího soudu, uvádí, že dovolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení souzeného právního vztahu, jímž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka dále uvádí, že již v odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně brojila proti nesprávnému právnímu posouzení nesoucímu se k oddělitelnosti, resp. neoddělitelnosti jednotlivých ustanovení smlouvy, nicméně odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když dospěl k závěru o neoddělitelnosti sporných ustanovení smlouvy, od nichž odvíjela žalobkyně svůj nárok. Dále uvádí, že žalobkyně si dovolí podrobněji odůvodnit své podání ve lhůtě 15 dnů.

Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že jej považuje za nepřípustné, popřípadě nedůvodné, navrhuje odmítnutí dovolání a požaduje náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Z obsahu spisu se podává, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zástupci žalobkyně doručeno ke dni 15. 8. 2018 (č. l. 581) s tím, že žalobkyně byla odvolacím soudem řádně poučena o možnosti podat dovolání do dvou měsíců od doručení napadeného rozhodnutí. Dovolatelka zastoupena advokátem dovolání podala dne 15. 10. 2018 s obsahem shora uvedeným (č. l. 584). Dovolatelka následně podáním ze dne 30. 11. 2018, označeným jako odůvodnění dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 7. 2018, č. j. -580 (č. l. 597), dovolání doplnila.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , dále srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. , ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.)].

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání ( věta první, ).

Dle účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odst. 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (odst. 3).

Výše uvedeným požadavkům na náležité vymezení předpokladů přípustnosti v dovolací lhůtě dovolatelka ve svém podání ze dne 15. 10. 2018 nedostála. Vymezení předpokladů přípustnosti dovolání – jak shora uvedeno – není splněno pouhým odkazem či citací K obecně namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem dovolací soud uvádí, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. , odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. ).

Tuto vadu podání nemohla dovolatelka dodatečně zhojit ani svým podáním ze dne 30. 11. 2018, označeným jako odůvodnění dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 7. 2018, č. j. -580. K doplnění dovolání dovolací soud nemohl dle přihlížet. Nad rámec uvedeného dovolací soud odkazuje na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. , ve kterém mimo jiné dovolací soud uvádí, že doplnil-li dovolatel své dovolání po uplynutí dovolací lhůty tak, že jiným způsobem vyložil (třebaže své dovolání „jen“ dovysvětlil), v čem spočívá nesprávnost napadeného právního posouzení, nelze k jeho podání vůbec přihlížet. Ostatně opačný závěr by vedl k tomu, že někteří účastníci by byli zvýhodnění delší lhůtou k „upřesňování“ dovolacích důvodů (přičemž hranice mezi upřesněním bez obsahové změny dovolání a doplněním je jen stěží poznatelná) díky nahodilé skutečnosti, jakou je délka doby od podání dovolání do rozhodnutí o tomto dovolání. Také Ústavní soud „nepovažuje za nezbytné, aby Nejvyšší soud měl za povinnost (v některých případech velmi složitě) u každé z námitek porovnávat, zda jde o ‚novou‘ námitku, či nikoliv, zvlášť jestliže vcelku jasně stanovuje pravidlo (v němž se prosazuje princip právní jistoty), že dovolání musí být podáno ‚kompletní‘ v zákonem stanovené lhůtě, jejíž délka je ostatně pro tento účel více než dostatečná“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , bod 20 odůvodnění).

Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty ( věta první, ). Protože tak dovolatelka neučinila a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu