Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4118/2019

29 Cdo 4118/2019-459

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Měření emisí s. r. o., se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 02854686, zastoupeného Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) P. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Douskem, advokátem, se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, PSČ 460 05 a 2) P. S., narozenému XY, bytem XY,o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2019, č. j. -428, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že nezaplatil-li první žalovaný soudní poplatek za podané odvolání (ani poté, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 3. srpna 2017, č. j. -302, jímž soud prvního stupně zamítl návrh prvního žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků, usnesení ze dne 12. dubna 2018, č. j. -359, jímž bylo zastaveno řízení o dalším návrhu prvního žalovaného na přiznání osvobození od soudního poplatku, a kdy marně uběhla i dodatečná lhůta poskytnutá prvnímu žalovanému k zaplacení soudního poplatku), nebylo možné v odvolacím řízení (ve vztahu k prvnímu žalovanému) pokračovat a řízení muselo být podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastaveno.

Současně odvolací soud nepřehlédl, že první žalovaný podal spolu s odvoláním v pořadí již třetí žádost o osvobození od soudního poplatku za odvolání, přičemž zdůraznil, že ani v této žádosti, stejně jako tomu bylo u žádosti předchozí, však první žalovaný neuvedl o svých příjmových, majetkových a výdělkových poměrech žádné nové skutečnosti, jimiž by bylo třeba se zabývat (zejména netvrdil, že by od doby rozhodnutí o předchozích žádostech došlo k jakékoli změně jeho majetkových poměrů). Potud odvolací soud odkázal rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 10/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2 , (dále jen „ “).

Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, totiž odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:

1) Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení ( ). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno (srov. usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. , a ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. , uveřejněná pod číslem 99/2013 a 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 99/2013“ a „R 49/2014“).

2) Nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje (R 49/2014).

3) V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Viz usnesení ze dne 29. srpna 2011, sp. zn. , k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v R 99/2013 nebo v usneseních ze dne 17. ledna 2017, sp. zn. , a ze dne 29. března 2016, sp. zn. . Shodně srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. , a ze dne 15. července 2014, sp. zn. .

4) Postup soudu (při posuzování následné žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků), založený výlučně na hodnocení aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, de facto znamená opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů (k tomu srov. důvody usnesení ze dne 19. července 2016, sp. zn. ).

5) K nezbytnosti verifikace majetkových poměrů účastníka řízení pro účely posouzení, zda jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. , usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. , a usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. ). Dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. , a ze dne 23. března 2017, sp. zn. .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 12. 2019

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu