Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3423/2019

26 Cdo 3423/2019-125

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně Salamander ČR, spol. s r.o., se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, IČO 45799709, zastoupené Mgr. Janem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, proti žalované městské části Praha 1, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, IČO 00063410, o zaplacení 11.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2019, č. j. -104, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 5. 3. 2019, č. j. -104, potvrdil mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2018, č. j. -71, kterým rozhodl, že nárok žalobkyně je co do základu opodstatněn a že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v rozsudku konečném.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť trpí vadami, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle , o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vymezení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se však v textu dovolání nenachází a nelze jej zjistit ani z celého jeho obsahu. Požadavek, aby právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak (než soudem odvolacím), není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání; o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jde, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , odmítl, či výše citované R 4/2014).

Námitkami, jimiž dovolatelka obsáhle zpochybňuje výklad obsahu nájemní smlouvy, navíc uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle, jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. ).

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 12. 2019

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu