Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2521/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti M. B., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Pouchov, zastoupeného Mgr. Ludvíkem Novotným, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2014 č. j. -28 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2014 č. j. -44, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jejich vydáním byla porušena jeho práva podle , a d.

Krajský soud v Hradci v záhlaví označených usnesením zamítl stížnost stěžovatele proti označenému usnesení Okresního soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Stěžovatel především namítá, že soudy obou stupňů vyhodnotily otázku, zda lze od něj očekávat, že po podmíněném propuštění povede řádný život, jen na základě toho, že stěžovatel byl v minulosti vícekrát trestán. Takový postup je podle stěžovatele v rozporu s nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

a s trestněprávní naukou. Usnesení soudu prvního stupně stěžovatel vytýká, že v něm soud přihlíží k závažnosti trestných činů spáchaných v minulosti, což je v rozporu s obecným ústavním principem ne bis in idem.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vymezil limity ústavněprávního přezkumu rozhodování trestních soudů o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle ustanovení (viz např. rozhodnutí ve věci

sp. zn.

,

,

,

,

či

). Ústavní soud v těchto případech zdůraznil, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je mimořádným prostředkem, který dává soudu možnost za stanovených podmínek odsouzeného podmíněně propustit z výkonu trestu odnětí svobody. Podmíněné propuštění přitom představuje možnost, nikoli povinnost, a posuzování účelnosti jejího využití je svěřeno soudu, který je zákonem povolán ke zhodnocení relevantních okolností, mezi které lze řadit i důvodný předpoklad, že odsouzený povede i na svobodě řádný život a jeho chování nevyvolává obavy z recidivy trestné činnosti.

Z hlediska ústavněprávního přezkumu je proto otázka, zda došlo ke splnění zákonných podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, plně věcí úvahy příslušného trestního soudu. Ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu by mohlo dojít pouze za situace, kdyby napadené rozhodnutí bylo projevem zřejmé interpretační libovůle, výrazem faktického omylu nebo pokud by jeho odůvodnění bylo zatíženo závažnými logickými rozpory. K takovému pochybení však v projednávané věci nedošlo.

Stěžovateli je sice možno přisvědčit v tom, že samotná trestní minulost odsouzeného nemůže být jediným důvodem zamítnutí jeho žádosti o podmíněné propuštění (srov. nález

sp. zn.

), zároveň však je nezbytné konstatovat, že soud musí zjišťovat všechny okolnosti související s osobou odsouzeného, včetně jeho dosavadního života a minulé trestné činnosti (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

V posuzované věci vyjádřily soudy obou stupňů pochybnosti o tom, že by stěžovatel vedl řádný život nejenom proto, že byl opakovaně soudem postižen pro trestnou činnost (stěžovatel byl osmkrát soudně trestán, z toho šestkrát za majetkovou trestnou činnost a dvakrát pro násilnou trestnou činnost), ale své úvahy založily i na dalších okolnostech. Mezi ně patří např. skutečnost, že předchozí tresty se naprosto minuly účinkem, neboť stěžovatel nadále pod vlivem alkoholu páchá závažnou trestnou činnost. Z rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že během předchozího výkonu trestu byl stěžovatel 4x kázeňsky odměněn a přesto je zřejmé, že výkon trestu neměl na něj potřebný výchovný vliv, neboť již zhruba po třech letech spáchal závažnou trestnou činnost vůči čtyřem poškozeným včetně úderu lopatou do hlavy jednoho z nich.

V posuzované věci trestní soudy tedy nevycházely výhradně z trestní minulosti stěžovatele, ale provedly prognózu jeho dalšího chování zakončenou úsudkem, že příslib stěžovatele, že nebude požívat alkoholické nápoje a trestné činnosti se nedopustí, není sám o sobě důvodem k jeho podmíněnému propuštění. Tento svůj závěr trestní soudy srozumitelně odůvodnily a jejich rozhodnutí nevykazují žádný ústavněprávní deficit.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2015

JUDr. Tomáš Lichovník

předseda senátu Ústavního soudu