Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2875/2019

28 Cdo 2875/2019-608

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: statutární město Olomouc, IČ 00299308, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 583, zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, proti žalovanému: P. K., nar. XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Zuzanou Zrůbkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Krapkova 610/44, o zaplacení 521 352 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. března 2019, č. j. -576, takto: I. Dovolání seodmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 720 Kč k rukám advokátky JUDr. Zuzany Zrůbkové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 3. 2019, č. j. -576, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2018, č. j. -530, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 5. 10. 2018, č. j. -546, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 521 352 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda v důsledku stavebních úprav domu na základě neplatné smlouvy vznikne objednateli na úkor zhotovitele bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající nákladům na jejich provedení anebo ve výši korespondující zhodnocení domu ve vlastnictví objednatele. Měl za to, že vznesenou otázku odvolací soud posoudil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Odkazoval přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. , a ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. , stanovisko Nejvyššího soudu SR ze dne 21. 12. 1978, sp. zn. , publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/1979, a stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 1975, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/1975. Mínil, že výši bezdůvodného obohacení jest poměřovat mírou zhodnocení domu ve vlastnictví objednatele. V situaci, kdy dle provedeného dokazování stavebními úpravami ke zhodnocení domu nedošlo, pak dovozoval, že plnění, jež za tyto úpravy poskytl žalovanému na základě dovolacím soudem posléze zrušených pravomocných rozsudků vyhlášených ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , nemělo oporu ve hmotném právu, pročež je žalovaný povinen je vrátit.

Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud při posuzování výše bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě neplatné smlouvy ve smyslu ustanovení a násl. , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen – „obč. zák.“), jímž se řídí i posuzovaný právní vztah založený plněním uskutečněným na podkladě neplatné smlouvy uzavřené dne 3. 3. 2009 (srov. část pátou, hlavu II. – ustanovení přechodná a závěrečná – díl 1, oddíl 1, , 3 , , účinného od 1. 1. 2014; z judikatury viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. ), opakovaně vyzdvihuje nezbytnost přísného rozlišování mezi skutkovou podstatou plnění bez právního důvodu a skutkovou podstatou plnění z neplatného právního úkonu. Jedním z důvodů tohoto odlišení je, že jako důsledek oboustranného plnění z neplatné smlouvy nastupuje povinnost smluvních stran vzájemně si vrátit vše, čeho plněním ze smlouvy nabyly, jak se výslovně uvádí v ustanovení obč. zák. (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. , ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. , a ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. ). Závěry, jež byly vysloveny v situaci, kdy mezi účastníky řízení proběhlo plnění bez právního důvodu (že rozsah bezdůvodného obohacení nabytého investicemi vloženými bez právního důvodu do cizí nemovité věci jest poměřovat mírou jejího zhodnocení - viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. ), proto nelze pokládat za mechanicky přenositelné do kauz, v nichž je řešena otázka výše bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě neplatné smlouvy.

Smyslem institutu bezdůvodného obohacení je pak poskytnout ochranu tomu, kdo pozbyl určitou majetkovou hodnotu, zákon však nepočítá s tím, že by ji měl dostat zpět v plném rozsahu, ale pouze v takové výši, o kterou se jí obohatil jiný subjekt. Není tedy dominantně rozhodující, jakou hodnotu pozbyl ochuzený, ale o kolik se tím zvýšil majetek obohaceného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. ), což platí i tehdy, dostalo-li se jednomu subjektu na úkor jiného plnění z neplatné, popřípadě zrušené smlouvy o dílo (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že při vypořádávání nároků z neplatné či zrušené smlouvy dominuje zřetel na zachování rovnovážného postavení dotčených subjektů, dovozuje judikatura, že oproti právu objednatele na vrácení uhrazené ceny díla, potažmo záloh na ni, musí stát právo zhotovitele na vydání majetkového prospěchu poměřovaného právě obnosem, jejž by objednatel jinak musel v daném místě a čase vynaložit na opatření obdobného plnění, neboť tato částka lépe než objektivní změna v tržní ceně na základě neplatné smlouvy stavebně upravované či opravované nemovitosti odráží hodnotovou ekvivalenci mezi vzájemnými plněními smluvních stran (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. , a ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. ).

Dovodil-li tedy odvolací soud, že v situaci, kdy žalovaný na základě neplatné smlouvy uzavřené s dovolatelem dne 3. 3. 2009 provedl stavební úpravy dovolatelova domu (závěry odvolacího soudu o tom, že stavební úpravy byly žalovaným provedeny na základě uvedené smlouvy, neplatné pro neurčitost, nejsou v dovolacím řízení zpochybňovány), vzniklo dovolateli na úkor žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající obnosu, který by v daném místě a čase musel sám vynaložit na opatření si obdobného plnění (v posuzovaných skutkových poměrech je uvedený obnos poměřován náklady vynaloženými na realizaci předmětného díla žalovaným), korespondují jeho závěry výše citované judikatuře dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit. Dovolatelem označená judikatura přitom na projednávanou věc evidentně nedopadá, když se netýká plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy. Odvolací soud současně plně respektoval judikaturu dovolacího soudu, uzavřel-li, že splnil-li dovolatel povinnost nahradit žalovanému vzniklé bezdůvodné obohacení na podkladě pravomocných rozsudků vyhlášených v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , jež byly posléze dovolacím soudem zrušeny, pak v situaci, kdy zde uvedená platební povinnost podle hmotného práva skutečně existovala (jak vysvětleno výše), samotné zrušení uvedených rozsudků v dovolacím řízení nemělo za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného (srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. ).

Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tak v posuzovaném případě vzhledem k výše uvedenému nebyly naplněny ( ).

Napadá-li snad dovolatel rozsudek odvolacího soudu v nákladovém výroku, pak ve vztahu k němu žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle – neuplatňuje; nehledě na to, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v částech týkajících se náhrady nákladů řízení dovolání bez dalšího přípustné není (srov. ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalovaného patří odměna advokátky ve výši 10 420 Kč [srov. , , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky), dohromady ve výši 10 720 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 11. 2019

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu