Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2493/2019

27 Cdo 2493/2019-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce I. H., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Mgr. Rudolfem Leškou, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, PSČ 128 00, proti žalované VLTAVA LABE MEDIA a. s., se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 01440578, zastoupené JUDr. Janou Fráňovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jakubská 670/14, PSČ 110 00,  o zaplacení 121.599 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2019, č. j. -75, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se do pravomocného skončení věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. nepřerušuje.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož nebyl důvod pro přerušení řízení podle , neboť soud prvního stupně posoudil nesprávně otázku hospodárnosti řízení a v souběžně vedeném řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. není řešena otázka, která má zásadní význam pro rozhodnutí v tomto sporu, je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[5] Z té se podává:

1) Důvody k přerušení řízení podle jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle

2) Smyslem ustanovení je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.

3) Ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti

[6] Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. , ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. , a v něm citovanou judikaturu.

[7] V posuzovaném případě se odvolací soud shora uvedenými hledisky pro možnost (ne)přerušení řízení zabýval a jeho úvahy nejsou zjevně nepřiměřené. Posouzení otázky, zda žalované svědčí zákonná licence podle , o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), má v obou řízeních povahu předběžné otázky, kterou si soud může vyřešit sám. Je proto pravděpodobné, že by vyčkání výsledku řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. neúměrně prodloužilo řízení o projednávané věci. Pokračování v řízení naopak přispěje k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání věci.

[8] Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 11. 2019

JUDr. Marek Doležal předseda senátu