Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3004/2019

26 Cdo 3004/2019-197

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně Matějkův dům, s. r. o., se sídlem v Praze 7 - Bubenči, Na Výšinách 899/10, IČO 60737484, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, proti žalovanému J. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Raem Varadem Uppalurim, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2019, č. j. -177, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.473 Kč k rukám Mgr. Petra Mikyska, advokáta se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Dovolání není podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, přípustné, neboť otázku, zda později přijaté rozhodnutí (v tomto případě rozsudek Nejvyššího soudu) týkající se skutkově totožné věci, avšak s jiným právním posouzením, je důvodem pro povolení obnovy řízení podle , posoudil odvolací soud v souladu ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

V právní teorii i soudní praxi (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 235i. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1800; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. , a ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. ) žaloba na obnovu řízení byla a je chápána jako prostředek nápravy pravomocně skončených věcí, v nichž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Samotné jiné právní posouzení věci - spojené se změnou judikatury (v souvislosti s později přijatým rozhodnutím v jiné věci) není důvodem pro povolení obnovy řízení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 1996, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 1997, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 1998, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 40/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Rozhodnutím ve smyslu se rozumí rozhodnutí o předběžné otázce ve smyslu , 2 , tedy, když příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud předchozím rozhodnutím vázán či z dřívějšího rozhodnutí vycházel, anebo posoudil-li předběžnou otázku a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoli vydaným rozhodnutím ji posoudil jinak [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 20. 12. 2016, sp. zn. ), usnesení téhož soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. ].

Jakkoliv lze souhlasit s dovolatelem, že soudy by měly obdobné případy posuzovat obdobně, nápravy pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad se žalobou na obnovu řízení domáhat nelze. K obraně proti nesprávnému právnímu posouzení slouží dovolání, nikoliv procesní prostředek v podobě žaloby na obnovu řízení. Rozhodnutí Nejvyššího soudu (pro dovolatele příznivější) v jiné právní věci stejných účastníků (byť skutkově i právně obdobné) proto není důvodem pro povolení obnovy řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 7. 11. 2019

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu