Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4545/2018

28 Cdo 4545/2018-1177

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. P.,nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Alenou Pařízkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Řešovská 519/1, proti žalovanému F. V., advokátovise sídlem XY, zastoupenému JUDr. Václavem Kopáčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kroftova 329/1, o 107.280 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2018, č. j. -1134, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 19. 1. 2015, č. j. -606, zamítl žalobu v části, jíž se žalobce na žalovaném dožadoval zaplacení částky 55.000 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), jinak však návrhu vyhověl a žalovanému uložil uhradit žalobci 143.800 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.) i náklady řízení (výrok III.). Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem a žalovaným byla v lednu 2007 uzavřena dohoda o zastupování, na jejímž základě V. vykonal specifikované právní služby. Žalobce žalovanému zaplatil zálohy 5.000 Kč a 50.000 Kč, jakož i posléze též fakturovanou úplatu ve výši 152.200 Kč. Soud dospěl k závěru, že si účastníci sjednali smlouvu o poskytování právních služeb bez ujednání výše odměny, pročež se vzájemné nároky zúčastněných subjektů posoudí dle ustanovení o mimosmluvní odměně , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Jelikož se právní služby, které žalovaný poskytl žalobci, týkaly smluvních jednání o vypořádání společného jmění manželů, byla tarifní hodnota určena v souladu s advokátního tarifu (při stanovení zmíněné veličiny soud vycházel z částky 3.193.000 Kč, kterou žalobce prostřednictvím žalovaného nabídl své manželce při vypořádání společného jmění). S ohledem na charakter provedených úkonů pak podle názoru soudu V. náležela odměna ve výši 42.800 Kč, ve zbývajícím rozsahu představují hodnoty přijaté žalovaným bezdůvodné obohacení ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Žalobci tudíž svědčilo právo na částečné vrácení poskytnutého peněžitého plnění, jež se ovšem, pokud jde o zálohy v souhrnné výši 55.000 Kč, již promlčelo. Žalobě tak bylo možné vyhovět jen ve zbývajícím rozsahu.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 11. 2015, č. j. -866, k odvolání obou účastníků rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 8.400 Kč s příslušenstvím potvrdil (výrok I.), dále uvedené rozhodnutí ve výroku II. změnil tak, že žalobu zamítl co do dalších 98.880 Kč s příslušenstvím, jinak (tj. pokud jde o částku 44.920 Kč s příslušenstvím) je v daném výroku potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).

Nejvyšší soud následně rozsudkem ze dne 5. 4. 2017, č. j. -983, dovolání žalobce směřující proti části výroku II. uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně částky 44.920 Kč s příslušenstvím, odmítl; jinak rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil řečenému soudu v dotčeném rozsahu k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 14. 3. 2018, č. j. -1134, rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 8.400 Kč s příslušenstvím a ve vyhovujícím výroku stran částky 98.880 Kč s příslušenstvím potvrdil (výrok I.), ve výroku III. je změnil a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud, ztotožniv se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, shrnul, že mezi žalobcem a jeho manželkou nepanovala shoda o tom, co tvoří jejich společné jmění manželů, ani nebylo postaveno na jisto, jaké konkrétní hodnoty navrhovali vypořádat. Nepodařilo-li se přes značné úsilí odvolacího soudu zjistit dostatečně cenu majetku, který byl předmětem jednání v době, v níž žalovaný poskytoval žalobci právní pomoc, o jejíž ocenění se jedná, nezbývá než za tarifní hodnotu považovat částku 5.000 Kč v intencích § 9 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném v době realizace dvou předmětných úkonů právní služby, za něž žalovanému příslušela odměna. Bylo-li co do 44.920 Kč s příslušenstvím žalobcově nároku vyhověno v předchozí fázi řízení (rozhodnutí odvolacího soudu nebylo v naznačené části kasačním rozsudkem Nejvyššího soudu dotčeno), zůstala předmětem řízení suma 107.280 Kč s příslušenstvím. Zamítnutí žaloby v částce 8.400 Kč s příslušenstvím zdůvodnil městský soud shodně se soudem prvního stupně promlčením práva na vydání 55.000 Kč s příslušenstvím představujících zaplacenou zálohu (v dosavadním řízení byla z tohoto důvodu žaloba pravomocně zamítnuta co do 46.600 Kč s příslušenstvím). Jelikož pak uvedená záloha zcela pokrývá nárok žalovaného na odměnu za právní služby, soud ve zbytku žádání žalobce vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu brojí (dle svých slov v celém rozsahu) dovoláním žalovaný, spatřuje jeho přípustnost ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v odchýlení se odvolacího soudu od judikatury Nejvyššího soudu. Konkrétně cituje jeho rozhodnutí sp. zn. , zdůrazňuje zároveň, že se městský soud neřídil závazným právním názorem vysloveným v předchozím kasačním rozsudku dovolacího soudu sp. zn. . Nesouhlasí s aplikací advokátního tarifu, prosazuje, že odvolací soud měl dle pokynů Nejvyššího soudu zjistit hodnotu předmětu společného jmění manželů, jenž byl mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou vypořádáván, a od ní odvodit tarifní hodnotu nezbytnou pro výpočet odměny žalovaného. V závěru navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření kvitoval řešení odvolacího soudu a dovolání navrhl jako nepřípustné odmítnout, respektive jako nedůvodné zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou ve smyslu , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Předně je dovolání žalovaného dílem subjektivně nepřípustné, napadá-li jím rozsudek odvolacího soudu v celku, tj. i v části výroku I., jíž bylo potvrzeno zamítnutí nároku žalobce v částce 8.400 Kč s příslušenstvím soudem prvního stupně. Naznačeným žalovanému nevznikla žádná procesní újma, kterou by Nejvyšší soud mohl napravit změnou, případně zrušením napadeného rozhodnutí, pročež muselo být dovolání v tomto rozsahu podle , věty první, a odmítnuto (srovnej předchozí rozsudek Nejvyššího soudu vydaný v této věci pod sp. zn. , jakož i v něm citovaná usnesení).

Přípustnost dovolání nezakládá ani jediná v něm uplatněná námitka rozporu napadeného rozhodnutí s judikaturou Nejvyššího soudu. Nelze přisvědčit žalovanému, že by odvolací soud nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu artikulovaný ve shora jmenovaném rozsudku sp. zn. , v němž Nejvyšší soud, věnuje se podrobně otázce určení tarifní hodnoty při specificích projednávané věci, výslovně (s odkazem zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. , a ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. ) připustil možnost v řešené kauze aplikovat § 9 advokátního tarifu, tj. vycházet z fixní tarifní hodnoty v případě, nezdaří-li se bezpečně zjistit hodnotu věcí, pohledávek, potažmo závazků, jež byly předmětem vypořádání společného jmění žalobce a jeho manželky v době, kdy V. poskytl sporné úkony právní služby. Dovolací soud ve zmiňovaném rozhodnutí naopak připomněl judikaturou zastávaný názor, dle něhož je nepřijatelné bez dalšího přejímat hodnotu předmětu vypořádání z žádostí či nabídek finančního vyrovnání ze strany manželů. Irelevantní se pak jeví dovolatelem žádaná konfrontace napadeného rozsudku s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. , bylo-li zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. .

Závaznému právnímu názoru se postup odvolacího soudu rovněž nepříčí stran dovolatelem namítané údajné rezignace na doplnění dokazování, vykazuje-li řízení před městským soudem nespornou snahu (byť neúspěšnou) o zjištění shora naznačené hodnoty sporu. Dovolatel v této souvislosti pouze akcentuje další důkazní prostředky, jež jsou dle jeho mínění s to ji definovat. Dovozuje-li současně konkrétní závěry o ocenění předmětu vypořádání mezi manželi, napadá tím toliko hodnocení důkazů odvolacím soudem, potažmo jeho skutková zjištění, jež však revizi v dovolacím řízení podléhat nemohou, neboť Nejvyšší soud jakožto instance přezkumná, nikoliv nalézací není nadán kompetencí k jejich korekci (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , či ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ze shora vylíčeného se tudíž podává, že se odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil. Nepředestřel-li dále žalovaný v dovolání žádnou jinou otázku, pro niž by je bylo lze shledat přípustným, přistoupil dovolací soud v intencích k jeho odmítnutí.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které Nejvyšší soud stanovil na základě advokátního tarifu. Dle jeho bodu 5 a činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 5.420 Kč, po připočtení paušální náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení advokátního tarifu a navýšení o 21 % DPH dle má tedy žalobce právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.921,20 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 11. 2019

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu