Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 361/2019

-158

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Global Investment s. r. o., se sídlem v Bělé pod Bezdězem, Mladoboleslavská 716, PSČ 294 21, identifikační číslo osoby 27224155, zastoupené JUDr. Danou Musalovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Míru 14, PSČ 293 01, proti žalované T. B., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Mejstříkem, advokátem, se sídlem v Nymburce, Palackého třída 222, PSČ 288 02, o zaplacení 510.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2018, č. j. -132, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.874,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.

Odůvodnění:

[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Dovolatelka v dovolání otevírá otázku, na níž má podle ní napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviset a která nebyla podle dovolatelky dovolacím soudem dosud vyřešena, a to otázku výkladu , (dále též jen „o. z.“).

[5] Napadené rozhodnutí odvolacího soudu však na řešení dovolatelkou vymezené otázky nespočívá; dovolatelka pomíjí, že podle je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).

[6] Námitka dovolatelky, podle níž žalobkyně „prokazatelně vystavila a předala žalované kvitanci s padělaným podpisem“, je pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. ).

[7] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

[8] Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, podle něhož je žalovaná povinna uhradit žalobkyni dlužnou částku, neboť převod podílu byl sjednán jako úplatný a „žalovaná neprokázala, že jí žalobkyně dluh prominula (předáním kvitance) … a že by dluh zanikl z jiného důvodu (např. splněním)“.

[9] Závěr odvolacího soudu o uzavření smlouvy o úplatném převodu podílu sice dovolatelka také napadá, když namítá, že soudy nevyložily právní jednání účastníků v souladu s § 555 a násl. o. z., avšak ve vztahu k této námitce, jakož i ve vztahu k tvrzenému výkonu práva v rozporu s dobrými mravy a k aplikaci § 6 až 8 o. z. na poměry projednávané věci, neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

[10] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. ).

[11] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

[12] V důsledku této vady ( ), kterou dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě ( věta první ), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srovnej důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[13] Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nesprávně aplikoval , když nezopakoval dosud provedené důkazy, přestože z nich bylo možné dospět k jinému skutkovému zjištění, přehlíží, že podle odvolací soud není povinen opakovat důkazy, dojde-li ke stejným skutkovým závěrům jako soud prvního stupně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. ). Odvolací soud taktéž nepochybil, když neprovedl důkaz navržený dovolatelkou v odvolání, neboť dovolatelka byla soudem prvního stupně řádně poučena podle o tom, že odvolacím důvodem nemohou být ve smyslu skutečnosti nebo důkazy, které neuplatnila před soudem prvního stupně, ačkoliv tak učinit mohla (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. ).

[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

[15] Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 23. 10. 2019

JUDr. Marek Doležal předseda senátu