Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3528/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti LISSA s. r. o., se sídlem Václavská 226/2, Brno, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL. M., advokátem, se sídlem Truhlářská 13-15, Praha 1, v subs. Mgr. Ladislavem Peterkou, advokátem, se sídlem tamtéž, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2017, č. j. -697, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2016, č. j. -641, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2015, č. j. -611, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. -543, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2013, č. j. -498, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, č. j. -397 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, č. j. -761, takto:

Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění :

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 10. 11. 2017, vedené pod

sp. zn.

, stěžovatelka podle ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhovala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2017, č. j. -697, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2016, č. j. -641, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2015, č. j. -611, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. -543, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2013, č. j. -498 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, č. j. -397. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 29. 1. 2019, vedené původně pod

sp. zn.

, navrhovala stěžovatelka zrušení totožných rozhodnutí a k tomu zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, č. j. -761. Podle tvrzení stěžovatelky byla napadenými rozhodnutími porušena její ústavně zaručená základní práva, a to právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), na projednání věci v přiměřené době (bez zbytečných průtahů) podle y, na zachovávání rovnosti účastníků podle a y a y (dále jen " "), na ochranu dobré víry a princip právní jistoty a nezměnitelnosti pravomocných soudních rozhodnutí podle y a na ochranu vlastnictví podle y a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Vzhledem k tomu, že obě výše uvedené ústavní stížnosti se týkaly stejné věci a týchž účastníků, Ústavní soud usnesením ze dne 19. 2. 2019

sp. zn.

a

podle , ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení tyto ústavní stížnosti spojil ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod

sp. zn.

.

3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

4. Z obsahu vyžádaného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. bylo zjištěno, že stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost ze dne 28. 1. 2019, která směřuje proti stejným rozhodnutím, která jsou napadena ústavními stížnostmi, včetně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, č. j. -761 (č. listu 766). Dne 13. 5. 2019 pak stěžovatelka složila soudní poplatek z návrhu na žalobu proti zmatečnosti ve výši 5 000 Kč. Dále Městský soud v Brně usnesením ze dne 7. 8. 2019 č. j. -820 řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného Ústavním soudem pod

sp. zn.

, neboť se jedná o řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018 č. j. -761, kterým bylo rozhodnuto o dovolání stěžovatelky v předmětné věci a tato otázka má význam pro rozhodování o žalobě pro zmatečnost v této věci.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Za procesní prostředek k ochraně práva se považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. ).

6. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po procedurální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (srov. usnesení ze dne 30. 8. 2019

sp. zn.

a ze dne 7. 10. 2019

sp. zn.

).

7. Podala-li stěžovatelka proti rozhodnutí napadenému ústavní stížností mimořádný opravný prostředek, je nezbytné žalobu pro zmatečnost považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Pokud o žalobě pro zmatečnost nebylo dosud rozhodnuto, lze z uvedeného dovodit, že ústavní stížnosti podané stěžovatelkou jsou návrhem nepřípustným podle (srov. bod 1. sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb. a contrario).

8. Současné podávání mimořádného opravného prostředku (vyjma návrhu na obnovu řízení) a ústavních stížností nadto není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavních stížností by mohlo dojít k vydání rozdílných rozhodnutí v téže věci. Navíc je třeba poznamenat, že opačný postup soudce zpravodaje (spočívající např. ve vyčkávání na rozhodnutí obecného soudu) by mohl být považován za zásah do ústavního práva na zákonného soudce ve smyslu y. Neodmítnutím ústavních stížností pro nepřípustnost by si totiž soudce zpravodaj ponechával ve své agendě i případy, které by rozvrhem práce při podání ústavní stížnosti až po rozhodnutí obecného soudu o žalobě pro zmatečnost mohly být (a se značnou pravděpodobností by také byly) přiděleny jinému soudci zpravodaji.

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustné podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2019

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj