Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2087/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele V. R., t. č. Vazební věznice Brno - Bohunice, zastoupeného Mgr. Alenou Žežulkovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 682/20, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 23. dubna 2019 č. j. 2 KZV 5/2019-302 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství kraje Vysočina, SKPV OOK Jihlava, ze dne 19. března 2019 sp. zn. KRPJ-116338/TČ-2017-160070, za účasti Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Policie České republiky, Krajského ředitelství kraje Vysočina, SKPV OOK Jihlava, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo zejména porušeno jeho právo na soudní ochranu podle a násl. d (dále jen " ") a právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, byla rovněž porušena nedotknutelnost jeho osobní svobody podle y, princip vázanosti státní moci zákonem podle y a výhrada zákona při označení trestnosti jednání a ukládání trestu podle y.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, se podává, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře zamítla v záhlaví citovaným usnesením stížnost stěžovatele podanou podle § 141 a násl. trestního řádu proti v záhlaví citovanému usnesení policejního orgánu, jímž bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro dva zločiny obecného ohrožení. Těch se měl dopustit tím, že jako člen organizované skupiny - zjednodušeně řečeno - motivován možnou pomstou objednal za finanční odměnu úmyslné založení požáru autobazaru a dále za účelem dosažení záměrného snížení kupní ceny zámku H. M. objednal další úmyslné založení požáru, a to právě objektu uvedeného zámku.

3. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). V daném případě tyto prostředky vyčerpány nebyly.

4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, která se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu ( y) takové souběžné rozhodování nepřipouští.

5. Ústavní soud vychází z toho, že stěžovatel je povinen uplatnit všechny procesní prostředky, které k ochraně jeho práva v daném případě zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení [srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

(N 51/76 SbNU 691), popř. usnesení ze dne 15. 3. 2016

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Takový procesní prostředek uplatněn nebyl (byť se stěžovatel v odst. 3 čl. I ústavní stížnosti domnívá, že požadavku vyčerpání opravných prostředků dostál, neboť dovolání v jeho věci není přípustné).

6. Ústavní soud přitom nepřehlédl, že citovaná rozhodnutí [tedy jak nález

sp. zn.

, tak usnesení

sp. zn.

] zmiňují dohled podle § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství, respektive dozor podle § 174 trestního řádu v souvislosti s právem na účinné vyšetřování typicky osoby, která byla (měla být) poškozená eventuální trestnou činností jiného subjektu. Na druhou stranu i z této modelové situace Ústavní soud vykročil (srov. usnesení ze dne 28. 8. 2014

sp. zn.

), neboť důsledek nepřípustnosti ústavní stížnosti spojil i s případem, kdy mělo být do práv osoby zasaženo samotným orgánem činným v trestním řízení. V nálezu

sp. zn.

(srov. bod 30.) je pak výslovně uvedeno, že v rámci dohledu je vyšší státní zastupitelství oprávněno (tzn. zároveň povinno) posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v celé jeho šíři. Není přitom důvodu, aby možnost přezkumu v soustavě státního zastupitelství k ochraně svých práv nevyužil i stěžovatel (srov. k tomu též usnesení ze dne 1. 4. 2019

sp. zn.

nebo co do zdůraznění principu subsidiarity též usnesení ze dne 4. 4. 2018

sp. zn.

), a to alespoň v jednom stupni hierarchie ke státnímu zastupitelství, které rozhodovalo o stížnosti obviněného podle § 141 a násl. trestního řádu. Institut dozoru podle § 174 a násl. trestního řádu je pak koncipován ve srovnání s dohledem podle § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství úžeji, nicméně jej lze využít k ochraně práv zejména tam, kde zákon nepřipouští podání stížnosti podle § 141 a násl. trestního řádu.

7. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle a odst. l písm. e) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2019

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj