Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1485/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti THERMAL-F, a. s., sídlem I. P. Pavlova 2001/11, Karlovy Vary, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem, sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. března 2019 č. j. -183, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 5. 2019 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno její základní právo zaručené y.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených se podává, že dne 14. 7. 2016 stěžovatelka podala u okresního soudu žalobu, jíž se domáhala po žalovaném JUDr. Josefu Pavlovi zaplacení částky 39 300 Kč s příslušenstvím. Na základě jejích dalších podání byla žaloba rozšířena na částku 518 906 Kč s příslušenstvím. Usnesením okresního soudu ze dne 5. 2. 2018 č. j. -163 bylo řízení podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") na základě shodných návrhů účastníků přerušeno. Usnesením ze dne 5. 2. 2019 č. j. -166 pak okresní soud rozhodl, že bude v přerušeném řízení pokračováno a žalobkyni bylo uloženo, aby do 7 dnů sdělila výsledek soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. . Dne 11. 2. 2019 navrhl žalovaný přerušení řízení. Usnesením okresního soudu ze dne 25. 2. 2019 č. j. -178 byl jeho návrh zamítnut. Dne 26. 2. 2019 navrhla přerušení řízení stěžovatelka. Napadeným usnesením okresního soudu byl i její návrh zamítnut.

3. Stěžovatelka namítá, že napadené usnesení neobsahuje odůvodnění, v čemž spatřuje zásah do svého práva na soudní a jinou právní ochranu. Odkazuje přitom na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 21. 8. 2014

sp. zn.

, ze dne 29. 1. 2016,

sp. zn.

ze dne 9. 10. 2008 a

sp. zn.

ze dne 24. 4. 2012).

4. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené y a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž založena na principu její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004

sp. zn.

(U 25/33 SbNU 475)]. K jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpá.

6. Ústavní stížností by tak měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)].

7. Z uvedeného pravidla Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připustil výjimky, které spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod a dále je třeba, aby se námitka porušení těchto práv a svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy, aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritornímu rozhodnutí) efektivně uplatněna [srov. nález ze dne 12. 1. 2005

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53)].

8. Takovou výjimku však posuzovaná věc nepředstavuje (k přípustnosti ústavní stížnosti proti zamítnutí návrhu na přerušení řízení srov. obdobně usnesení ze dne 21. 7. 2016

sp. zn.

, ze dne 30. 8. 2017

sp. zn.

nebo ze dne 13. 12. 2017

sp. zn.

, dostupné jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). V návrhu na přerušení řízení ze dne 26. 2. 2019 (který stěžovatel připojil k ústavní stížnosti) ani nejsou tvrzeny žádné skutečnosti, natož takové, z nichž by okresní soud vyvodil, že se přerušení řízení nepříčí jeho účelu (srov. ). Pouze je v něm odkázáno na , podle něhož také okresní soud při zamítnutí návrhu zjevně postupoval. Stěžovatel ostatně může návrh na přerušení řízení podat opakovaně, uvede-li v něm skutečnosti či důkazy, o něž takový návrh opře. Jedině tak může od okresního soudu očekávat patřičnou reakci v podobě alespoň stručných důvodů, které jej k přijetí rozhodnutí povedou.

9. Vzhledem k uvedeným zjištěním na posuzovaný případ zjevně nedopadají stěžovatelem poukazované nálezy Ústavního soudu, které se ani netýkají procesního rozhodnutí o (ne)přerušení řízení, ale vztahují se k rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby.

10. Ústavní soud proto postupoval podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2019

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj