Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4281/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti obchodní korporace INSOLV v. o. s. se sídlem v Praze 2, Rumunská 1798/1, správkyně konkurzní podstaty úpadce Služby pro zemědělství Střížovice, s. p. v likvidaci, se sídlem v Sulejovicích, Kaplířova 233, zastoupené Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2018, č. j. -154, Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. srpna 2017, č. j. -133, a Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. února 2017, č. j. -111, a proti rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 11. října 2012, č. j. 110485/2012-MZE-13312, a ministra zemědělství ze dne 20. prosince 2012, č. j. 219469/2012-MZE-12151, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem, Okresního soudu v Litoměřicích, Ministerstva zemědělství a Státního pozemkového úřadu jako účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím Ústředního pozemkového úřadu bylo určeno, že na pozemek parcelní číslo 2138 v katastrálním území Lovosice, který je ve vlastnictví České republiky a je spravován Pozemkovým fondem České republiky (dále jen "pozemek"), se vztahuje režim , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Rozhodnutím ministra zemědělství byl stěžovatelčin rozklad zamítnut a rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu bylo potvrzeno.

Následně se stěžovatelka žalobou podle části V. domáhal nahrazení výše uvedených správních rozhodnutí a ochrany svého práva hospodaření k pozemku. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 23. 2. 2017, č. j. -111, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 14. 8. 2017, č. j. -133, potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčino dovolání a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Obecné soudy dospěly ke shodnému závěru, že pozemek splňuje podmínku materiálního znaku (faktického zemědělského obhospodařování) pro jeho zařazení do zemědělského půdního fondu, a tudíž se na něj vztahuje režim zákona o půdě.

Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů a správních orgánů; namítá porušení ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva vlastnit majetek podle a 4 y a Dodatkového protokolu k Úmluvě; dále namítá porušení zásady rovnosti účastníků podle y, zákazu libovůle podle y a y. Zásah spatřuje zejména v nedostatečném a nepřezkoumatelném odůvodnění napadených rozhodnutí, v nesprávném právním závěru, který nemá oporu v provedeném dokazování, a v přenesení důkazního břemene na stěžovatele v řízení před obecnými soudy.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud dospěl k závěru, že správní orgány i obecné soudy provedly dostatečná skutková zjištění, řádně se vypořádaly s argumentací účastníků řízení a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Ústavní soud může zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů či správních orgánů v případě excesu, který však v přezkoumávané věci nezjistil. Rovněž platí, že ne každé (případné) pochybení dosahuje intenzity porušení ústavně zaručených práv. Stěžovatelka se vznesenou argumentací, která v převážné většině postrádá ústavně právní rozměr, snaží učinit z Ústavního soudu další instanci obecné justice, kterou není.

Podstatné je, že správní orgány i obecné soudy měly k dispozici dostatečné podklady pro posouzení naplnění materiálního znaku - faktického užívání pozemku k zemědělské činnosti - a dospěly k řádně odůvodněnému závěru, že pozemek byl zařazen do zemědělského půdního fondu, tedy že se na něj vztahoval režim zákona o půdě. Jelikož nešlo o pozemek bezprostředně sloužící zemědělské výrobě, nýbrž šlo o pozemek nepostradatelný pro zemědělskou výrobu, nebylo třeba trvat na naplnění i formálního znaku - evidence pozemku jako zemědělského.

Napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle § 43 odst. 3 zákona

o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu