Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3867/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Mgr. Jana Lukovského, advokáta, sídlem Svobodova 138/5, Praha 2 - Vyšehrad, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 7. října 2016 sp. zn. 4 KZV 11/2013 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality ze dne 1. srpna 2016 č. j. KRPT-41135-3313/TČ-2011-070081, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") stěžovatel navrhuje zrušení výše označených rozhodnutí, kterým měl být porušen , a d, Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a y.

2. Z ústavní stížností napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") byla stěžovateli, jako obhájci v trestním řízení, přiznána zkrácená odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 128 298 Kč.

3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajské státní zastupitelství v Ostravě (dále jen "krajské státní zastupitelství") zamítlo napadeným usnesením, když se ztotožnilo s názorem policejního orgánu, dle kterého je namístě určité zkrácení stěžovatelovy odměny. Na stěžovatelův případ je totiž podle krajského státního zastupitelství možno použít zkrácení odměny o 20 % podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Podle § 151 odst. 6 trestního řádu se totiž § 151 odst. 2 trestního řádu, upravující výpočet odměny ustanovenému obhájci podle advokátního tarifu, přiměřeně užije i na rozhodování o odměně obhájci, který byl zvolen na základě plné moci obviněným, jenž má nárok na bezplatnou obhajobu. Krajské státní zastupitelství proto potvrdilo správnost krácení stěžovatelovy odměny.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá nesprávnost použití uvedených ustanovení v případech, kdy je obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, resp. obhajobu za sníženou odměnu. Napadená rozhodnutí představují podle mínění stěžovatele extrémní vybočení ze standardů právního výkladu a obsahují zjevné prvky svévole, v jejímž důsledku došlo ke zkrácení stěžovatelovy odměny zhruba o 16 100 Kč, což podle něj "představuje nemalou částku". Jelikož navíc stěžovatel považuje judikaturu v této oblasti za rozkolísanou, měl by Ústavní soud podle jeho názoru zasáhnout. Ustanovení § 151 trestního řádu totiž neupravuje podle stěžovatele výši odměny obhájce v trestním řízení, tu upravuje pouze § 12a odst. 1 advokátního tarifu. Snížení této odměny o 20 % se však podle stěžovatele v případech zvoleného obhájce neuplatní, neboť nejde o obhájce ustanoveného. Výčet situací pro snížení sazby je taxativní a nelze jej rozšiřovat pomocí analogie. Napadenými rozhodnutími proto orgány činné v trestním řízení podle stěžovatele nepřípustně nahradily činnost zákonodárce.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel jako advokát nemusí být zastoupen jiným advokátem (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. (ST 42/79 SbNU 637). Jelikož stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( a contrario), je včas podaná ústavní stížnost přípustná.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavnímu soudu bylau svěřena působnost orgánu ochrany ústavnosti (y). V řízení o ústavních stížnostech fyzických a právnických osob proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jako nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je nadán kasační pravomocí toliko v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele [ písm. d)y]. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení. Nepřipadá-li tedy v dané věci do úvahy již prima facie porušení základních práv nebo svobod, Ústavní soud ústavní stížnost odmítne pro zjevnou neopodstatněnost. Tak je tomu z níže stručně uvedených důvodů rovněž v posuzované věci.

7. V napadených rozhodnutích orgánů činných v trestním řízení byl proveden výklad § 151 trestního řádu a § 12a advokátního tarifu, který podle Ústavního soudu z ústavněprávního hlediska plně obstojí. Ke stejnému závěru ostatně dospěl Ústavní soud již v nálezu ze dne 6. 6. 2017

sp. zn.

(N 96/85 SbNU 611), který se dokonce týkal totožného trestního řízení. V tomto nálezu Ústavní soud výslovně uvedl, že v souvislosti s námitkou "směřující proti krácení odměny a náhrady hotových výdajů o 20 %, nezjistil, že by v interpretaci příslušných ustanovení trestního řádu a advokátního tarifu byl obsažen prvek svévole či že by orgány činné v trestním řízení extrémně vykročily z pravidel upravujících danou problematiku" (viz bod 23. odůvodnění nálezu). Tamní stěžovatel v ústavní stížnosti polemizoval s právními závěry policejního orgánu a stížnostního státního zastupitelství, které však v tehdy posuzované věci shledal Ústavní soud ústavně souladnými a uvedl k tomu, že § 151 odst. 6 trestního řádu výslovně stanoví, že "pro určení výše odměny a náhrady hotových výdajů zvoleného obhájce se přiměřeně použijí jeho odstavce 2 až 5, které se týkají odměny a náhrady hotových výdajů obhájců ustanovených obviněnému. Odstavec 2 uvedeného ustanovení pak odkazuje na zvláštní předpis, jímž je , jehož příslušná ustanovení byla případně aplikována.".

8. Ústavní soud tedy stěžejní právní otázku posuzované věci již vyřešil v řízení o ústavní stížnosti jiného stěžovatele, přičemž v dané věci neshledal žádný důvod se od citovaného závěru jakkoli odchýlit; k obdobnému závěru ostatně dospěl i v případě jiné stěžovatelovy ústavní stížnosti, odmítnuté usnesením ze dne 9. 1. 2018

sp. zn.

(dostupným na internetu v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz).

9. Ústavní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena stěžovatelova základní práva; Ústavní soud tak podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2019

Josef Fiala v.r.

předseda senátu