Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2454/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jaromíra Parobka, advokáta, sídlem Sokolská třída 451/11, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 18. května 2016 sp. zn. 4 KZV 11/2013 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality ze dne 5. dubna 2016 č. j. KRPT-41135-3279/TČ-2011-070081, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a soudní ochranu podle d (dále jen ""), právo na právní pomoc podle y, právo na ochranu majetku podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i práva vyplývající z y a y.

2. Z ústavní stížností napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") byla stěžovateli, jakožto obhájci v trestním řízení, přiznána zkrácená odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 543 026 Kč.

3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajské státní zastupitelství v Ostravě (dále jen "krajské státní zastupitelství") zamítlo napadeným usnesením, když se ztotožnilo s postupem policejního orgánu, pokud jde o určité zkrácení stěžovatelovy odměny. Na stěžovatelův případ je dle krajského státního zastupitelství možné aplikovat zkrácení odměny o 20 % podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Podle § 151 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se totiž ustanovení § 151 odst. 2 trestního řádu, upravující výpočet odměny ustanovenému obhájci podle advokátního tarifu, přiměřeně užije i na rozhodování o odměně obhájci, který byl zvolen na základě plné moci obviněným, jež má nárok na bezplatnou obhajobu. Dále krajské státní zastupitelství potvrdilo i správnost dalšího krácení stěžovatelovy odměny.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá nesprávnost aplikace uvedených ustanovení v případech, kdy je obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, resp. obhajobu za sníženou odměnu. Napadená rozhodnutí obsahují dle stěžovatele prvek svévole, v jejímž důsledku došlo ke zkrácení stěžovatelovy odměny zhruba o 400 000 Kč. Předmětnou obhajobu navíc stěžovatel po určitou dobu pokrýval ze svých vlastních prostředků. Judikaturu v této oblasti považuje stěžovatel za rozkolísanou, pročež by Ústavní soud měl zasáhnout. Ustanovení § 151 trestního řádu neupravuje dle názoru stěžovatele nijak výši odměny obhájce v trestním řízení. Výši odměny upravuje dle stěžovatele jen § 12a odst. 1 advokátního tarifu. Snížení této odměny o 20 % se však dle stěžovatele v případech zvoleného obhájce neuplatní, neboť nejde o obhájce ustanoveného. Výčet situací pro snížení sazby je dle stěžovatele taxativní a nelze jej rozšiřovat pomocí analogie. Tím orgány činné v trestním řízení dle stěžovatele nepřípustně nahradily činnost zákonodárce. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. V souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel jako advokát nemusí být právně zastoupen (viz k tomu stanovisko Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Stěžovatel se po Ústavním soudu domáhá přezkumu aplikace tzv. podústavního práva. K vyhovění takové stížnosti však může Ústavní soud přistoupit toliko v případech excesu orgánů veřejné moci, představujícího vykročení z mezí daných jim ústavním pořádkem. Takový exces Ústavní soud v dané věci neshledal a stěžovatel ani argumenty pro takové hodnocení nepředkládá.

7. V napadených rozhodnutích byl proveden výklad § 151 trestního řádu a § 12a advokátního tarifu, který z ústavněprávního hlediska obstojí. K totožnému závěru dospěl již Ústavní soud v nálezu ze dne 6. 6. 2017

sp. zn.

, který se týkal dokonce totožného trestního řízení. V něm výslovně uvedl, že v souvislosti s námitkou "směřující proti krácení odměny a náhrady hotových výdajů o 20 %, nezjistil, že by v interpretaci příslušných ustanovení trestního řádu a advokátního tarifu byl obsažen prvek svévole či že by orgány činné v trestním řízení extrémně vykročily z pravidel upravujících danou problematiku". Stěžovatel v ní polemizoval s právními závěry policejního orgánu a stížnostního státního zastupitelství, které však v tehdy posuzované věci shledal Ústavní soud ústavně konformními a uvedl k tomu, že § 151 odst. 6 trestního řádu totiž výslovně stanoví, že "pro určení výše odměny a náhrady hotových výdajů zvoleného obhájce se přiměřeně použijí jeho odstavce 2 až 5, které se týkají odměny a náhrady hotových výdajů obhájců ustanovených obviněnému. Odstavec 2 uvedeného ustanovení pak odkazuje na zvláštní předpis, jímž je , jehož příslušná ustanovení byla případně aplikována.". Ústavní soud již tedy uvedenou otázku vyřešil, přičemž v dané věci neshledal žádný důvod se od uvedeného závěru odchýlit.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu