Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1854/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Roberta Beneše, se sídlem Kosmákova 2336/29, Přerov, jako insolvenčního správce dlužníka LIJA a. s., zastoupeného JUDr. Radimem Bartoněm, advokátem se sídlem Kutuzovova 547/13, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. -57 () ze dne 16. 11. 2016, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 34 ICm 3599/2015, -76 () ze dne 22. 2. 2017 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. , -93 () ze dne 27. 2. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností usiloval stěžovatel o zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle a 2d, jakož i právo na spravedlivý proces, zakotvené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu přiloženého listinného materiálu vyplývá, že napadeným rozsudkem č. j. -57 () ze dne 16. 11. 2016 Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci zamítl žalobu stěžovatele, jejímž prostřednictvím se domáhal určení, že žalovaný (Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj) nemá za dlužníkem nezajištěnou vykonatelnou pohledávku ve výši 276 604 Kč.

K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č. j. 34 ICm 3599/2015, -76 () ze dne 22. 2. 2017 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Následné dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. , -93 () ze dne 27. 2. 2018 odmítnuto dle ustanovení věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále též ""). V odůvodnění Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání neobsahuje všechny zákonné náležitosti, neboť v něm stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.

Stěžovatel se s popsaným výsledkem řízení nespokojil. V ústavní stížnosti obecným soudům vytkl, že jeho návrhy s odkazem na , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů, odmítají z procesních důvodů a brání mu tak v přístupu k nezávislému a nestrannému soudu, přičemž takový postup vede k odepření spravedlnosti. Stěžovatel se současně ohradil proti tvrzení Nejvyššího soudu, že v dovolání nevymezil předpoklady jeho přípustnosti. Měl za to, že pokud by byl Nejvyšší soud veden "snahou a zásadou neodpírání spravedlnosti", pak by jistě dokázal z podaného dovolání extrahovat veškeré potřebné náležitosti a rozhodnout o něm věcně.

Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

Ústavní soud úvodem připomíná, že obsahově obdobnou argumentací téhož stěžovatele se zabýval v usneseních

sp. zn.

ze dne 13. 2. 2018 a

sp. zn.

ze dne 15. 5. 2018 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jimiž byly předložené ústavní stížnosti odmítnuty. Ústavní soud nemá důvod se od závěrů učiněných v citovaných usneseních odchylovat ani nyní. Poté co Ústavní soud nahlédl do elektronického insolvenčního spisu (viz https://isir.justice.cz), musí i v tomto případě přisvědčit Nejvyššímu soudu, že formuloval-li stěžovatel přípustnost dovolání tak, že napadené rozhodnutí závisí "na vyřešení otázky procesního práva, jež má být posouzena jinak, a to mj. ústavně konformním způsobem", nelze tuto větu považovat za řádné splnění obsahových náležitostí dovolání, jak je dlouhodobě a ustáleně vyžadováno judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 8. 3. 2016), V době, kdy stěžovatel podal dovolání (tj. dne 22. 5. 2017), tato judikatura účastníkům řízení poskytovala dostatečný "návod" na to, jak postupovat při konstrukci dovolání, aby toto obstálo ve světle zákonných požadavků na jeho obsah. Za dané situace nebylo tudíž na místě, a není to ostatně ani jeho úkolem, aby Nejvyšší soud "extrahoval z dovolání jeho náležitosti", ale naopak, s ohledem na princip vigilantibus iura scripta sunt, bylo povinností stěžovatele, resp. jeho právního zástupce, podat dovolání řádně. Pokud tak neučinil, sám se připravil o přístup k Nejvyššímu soudu.

Dne 28. 11. 2017 vydal Ústavní soud k předmětné problematice stanovisko sp. zn. , ve kterém stojí: "[n]eobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d." Dále uvedl, že "[n]evymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů."

S ohledem na právní závěry uvedeného stanoviska, jimiž je I. senát Ústavního soudu vázán, bylo třeba ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, zčásti, směřovala-li proti usnesení Nejvyššího soudu, odmítnout podle jako návrh zjevně neopodstatněný, a zčásti, směřovala-li proti rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, odmítnout podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu