Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 944/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Roberta Beneše, sídlem Kosmákova 2336/29, Přerov, insolvenčního správce dlužnice LIJA, a. s., zastoupeného JUDr. Radimem Bartoněm, advokátem, sídlem Kutuzovova 547/13, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2017 č. j. 3603/2015, -121 ( ), rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. února 2017 č. j. 3603/2015, -92 ( ) ve znění usnesení ze dne 28. března 2017 č. j. 3603/2015, -101 ( ) a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. listopadu 2016 č. j. -66 ( ), za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a 1) Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, sídlem Na Jízdárně 3162/3, Ostrava, a 2) Krajského státního zastupitelství v Ostravě, sídlem Na Hradbách 1836/21, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle a 2 d (dále jen " "), resp. právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 16. 11. 2016 č. j. -66 ( ) zamítl žalobu, jíž se stěžovatel (žalobce) domáhal popření pravosti, výše a pořadí vykonatelných pohledávek prvního vedlejšího účastníka (žalovaného) a rozhodl o nákladech řízení.

3. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 16. 2. 2017 č. j. 3603/2015, -92 ( ) ve znění usnesení ze dne 28. 3. 2017 č. j. , -101 ( ) rozhodnutí krajského soudu potvrdil.

4. Následné dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017 č. j. 3603/2015, -121 ( ) odmítnuto jako nepřípustné, neboť stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, když z něj vyplynulo pouze to, že nesouhlasí s tím, jak vymezenou otázku posoudil vrchní soud.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, resp. spravedlivý proces. Soudům vytýká, že jeho návrhy s odkazem na , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, odmítají z procesních důvodů a brání mu tak v přístupu k nezávislému a nestrannému soudu, přičemž takový postup vede k odepření spravedlnosti. K rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatel poznamenává, že pokud by byl Nejvyšší soud veden snahou a zásadou neodpírání spravedlnosti, pak by jistě dokázal z podaného dovolání extrahovat veškeré potřebné náležitosti a rozhodnout o něm věcně.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla proti usnesení Nejvyššího soudu podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost je proti usnesení Nejvyššího soudu rovněž přípustná ( a contrario). Ve vztahu k napadeným rozsudkům krajského soudu a vrchního soudu však ústavní stížnost procesní předpoklady řízení nesplňuje, neboť jde o návrh nepřípustný.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud úvodem připomíná, že obsahově obdobnou argumentací téhož stěžovatele se zabýval v usnesení ze dne ze dne 13. 2. 2018

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soud jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jímž byla ústavní stížnost odmítnuta. Ústavní soud nemá důvod se od závěrů učiněných v citovaném usnesení odchylovat ani nyní. Poté co Ústavní soud nahlédl do elektronického insolvenčního spisu (viz https://isir.justice.cz) musí i v tomto případě přisvědčit Nejvyššímu soudu, že formuloval-li stěžovatel přípustnost dovolání tak, že napadené rozhodnutí závisí "na vyřešení otázky procesního práva, jež má být posouzena jinak, a to mj. ústavně konformním způsobem", nelze tuto větu považovat za řádné splnění obsahových náležitostí dovolání, jak je dlouhodobě a ustáleně vyžadováno judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (k tomu stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. ). Podle uvedeného stanoviska rovněž platí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle .

8. S ohledem na právní závěry uvedeného stanoviska, jimiž je III. senát Ústavního soudu vázán, bylo třeba ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti, směřovala-li proti usnesení Nejvyššího soudu, odmítnout podle jako návrh zjevně neopodstatněný, a zčásti, směřovala-li proti rozsudkům vrchního a krajského soudu, odmítnout podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2018

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu