Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 254/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ing. Roberta Beneše, zastoupeného JUDr. Radimem Bartoněm, advokátem, sídlem Kutuzovova 547/13, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -96, 34 ICm 3601/2015 () ze dne 31. 10. 2017, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 34 ICm 3601/2015, -80 () ze dne 5. 4. 2017 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. -57 ze dne 16. 11. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných a 2d.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatel se jako insolvenční správce domáhal žalobou u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci určení, že žalovaný nemá za dlužníkem nezajištěnou vykonatelnou pohledávku. Ústavní stížností napadeným rozsudkem krajský soud žalobu zamítl. K odvolání stěžovatele bylo prvostupňové rozhodnutí ústavní stížností napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci potvrzeno. Stěžovatelovo dovolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto, neboť stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy jeho návrhy odmítají z procesních důvodů a brání mu v přístupu k nezávislému a nestrannému soudu. K rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatel poznamenává, že je z něj zřejmé, v čem splnění podmínek přípustnosti dovolání spatřoval.

Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

Stěžovatelovo dovolání bylo odmítnuto jako vadné pro nevymezení, v čem je spatřována jeho přípustnost. Stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu zpochybňuje pouhou jednou větou, dle níž je z dovolání seznatelné, v čem podmínky přípustnosti spatřoval.

Tuto námitku nelze považovat za relevantní ústavněprávní argumentaci, stěžovatel ostatně ani neuvádí, z čeho přesně lze splnění obsahových náležitostí dovolání dovodit, ani to, kterou z podmínek přípustnosti za splněnou považoval. Ústavní soud nahlédl do dovolání dostupného v elektronickém insolvenčním spise, přičemž mu nezbývá, než Nejvyššímu soudu přisvědčit v tom, že stěžovatel pouze uvedl, že napadené rozhodnutí závisí "na vyřešení otázky procesního práva, jež má být posouzena jinak, a to mj. ústavně konformním způsobem". Tuto větu nelze považovat za řádné splnění obsahových náležitostí dovolání, jak je dlouhodobě a ustáleně vyžadováno judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

Ústavní konformitou požadavku vylíčit, v čem dovolatel spatřuje naplnění podmínek přípustnosti dovolání, se Ústavní soud zabýval zejména ve stanovisku pléna sp. zn. ze dne 28. 11. 2017. Výrokem I. tohoto stanoviska konstatoval, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d. Dle výroku II. stanoviska nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle .

Právními závěry uvedeného stanoviska je IV. senát Ústavního soudu vázán, pročež mu nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků z části podle jako návrh zjevně neopodstatněný a z části podle jako návrh nepřípustný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2018

Jan Filip v. r.

předseda senátu