Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3515/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti Květoslava Švarce, zastoupeného JUDr. Janem Urbancem, advokátem, sídlem Prasek 155, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. srpna 2018 č. j. -150, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2018 č. j. -129 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. srpna 2017 č. j. -95, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a obce Dlouhopolsko, sídlem Poděbradská 24, Dlouhopolsko, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 10. 2018, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle , , 3 a 4 a d (dále jen "").

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 8. 2017 č. j. -95 byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal uložení povinnosti vedlejší účastnici odstranit vodovod a asfaltovou komunikaci postavenou částečně na jeho, v žalobě blíže specifikovaném, pozemku a uvést tento pozemek do původního stavu. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 17. 1. 2018 č. j. -129. Následně podané dovolání stěžovatele bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2018 č. j. -150, neboť v něm stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Jde přitom o jednu z povinných náležitostí dovolání podle .

III.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel má za to, že otázku přípustnosti dovolání vymezil v dovolání dostatečně, i když možná stručně, a proto považuje postup Nejvyššího soudu za příliš formalistický. V dalších částech ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že napadená rozhodnutí jsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. V této souvislosti shrnuje důvody, které jej vedly k podání žaloby, a dodává, že správně měly obecné soudy dospět k závěru, že jednáním vedlejší účastnice, spočívajícím v uložení vodovodního potrubí a vybudování asfaltové komunikace, bylo do jeho vlastnického práva k pozemku zasaženo neprávem.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud konstatuje, že je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je v části, ve které směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, přípustná [stěžovatel nemá k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až 31 ).

5. Závěr o přípustnosti ústavní stížnosti již ale nelze vztáhnout k té její části, jíž se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudků krajského soudu a okresního soudu. K odmítnutí dovolání totiž došlo z důvodu, že v něm stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje předpoklady přípustnosti dovolání podle , tedy z důvodu nesplnění zákonem stanovených náležitostí návrhu [stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. (460/2017 Sb.)]. K věcnému přezkumu těchto rozhodnutí by mohlo dojít pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud v tomto řízení zrušil napadené usnesení dovolacího soudu. Teprve v takovém případě by se otevřel prostor pro jejich posouzení jednak v dovolacím řízení, jednak v případném následném řízení o ústavní stížnosti.

V.

Vlastní posouzení

6. Ústavní soud se seznámil s argumentací stěžovatele, napadenými rozhodnutími i obsahem spisu vedeného u okresního soudu pod sp. zn. , načež zhodnotil, že ústavní stížnost je v části, ve které byla shledána přípustnou, zjevně neopodstatněná.

7. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d)y (dále jen ""), a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

8. Posouzení ústavní stížnosti stěžovatele záviselo na tom, zda jeho dovolání skutečně obsahovalo náležitosti podle , mezi něž patří i vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Pokud by tomu tak bylo, byly by splněny podmínky pro posouzení přípustnosti dovolání z hledisek uvedených v . Z obsahu dovolání stěžovatele však vyplývá, že v něm tato náležitost chybí. Stěžovatel v dovolání na žádném místě neuvedl, na vyřešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud neměla být vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo jím byla vyřešena, avšak měla by být posouzena jinak, závisí napadené rozhodnutí. Dovolacímu soudu proto nelze vytknout, že dovolání pro nesplnění této zákonem předepsané náležitosti podle odmítl. Napadeným usnesením nebylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle y, ani jiné jeho ústavně zaručené základní právo. Ve zbytku postačí odkázat na příslušné části odůvodnění usnesení dovolacího soudu.

9. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele zčásti podle pro zjevnou neopodstatněnost a zčásti podle pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2018

Jan Filip v. r.

předseda senátu