Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4251/2018

-687

USNESENÍ

J. Ř.

L. Ř.

, narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400/9, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. června 2018, č. j. -627, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované JUDr. Jarmily Holovčákové.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první – dále jen „“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2016, č. j. -572, vypořádal společné jmění manželů (dále také „SJM“) tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal movité věci specifikované pod písmeny a) až m) (výrok I.). Zároveň uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání částku 1 185 281 Kč (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III. – V.). Následně byl rozsudek doplněn rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 14. 8. 2017, č. j. -599, o výrok VI., jímž byla částečně zamítnuta žaloba, na základě které žalobce požadoval vypořádání ve výroku specifikovaných pozemků zapsaných na LV č. XY, v katastrálním území XY, u Katastrálního pracoviště XY, Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „předmětné nemovitosti“).

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2018, č. j. -627, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a IV., výrok II. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání částku ve výši 609 028 Kč (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. – V.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nesprávné. Odvolací soud podle něj zcela převzal závěry soudu prvního stupně, neúplně zjistil skutkový stav věci, zcela ignoroval rozhodné skutečnosti, k rozhodnutí přistupoval prizmatem genderového stereotypu a bez dalšího respektoval žalovanou nastolený stav i přesto, že jeho účelovost a zkreslenost byla podložena doloženými skutečnostmi a znaleckým posudkem. Dovolatel se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož nenavrhl vypořádání předmětných nemovitostí v zákonem stanovené lhůtě. Uvádí, že návrh na vypořádání předmětných nemovitostí učinil již při samotném podání žaloby, neboť měl za to, že se jedná o nemovité věci náležející do podniku žalované. Nemovitosti řádně označil, a proto měly být v rámci soudního řízení vypořádány. Namítá, že nemovitosti nabývané na základě stejné smlouvy by měly mít stejný právní osud. Odvolací soud podle mínění dovolatele opomněl vzít v úvahu skutečnost, že byť žalovaná nabyla předmětné nemovitosti za účelem jejich převodu na třetí osobu, do dnešního dne tak neučinila. Tvrzení odvolacího soudu, podle něhož bylo na žalované, které movité a nemovité věci učiní součástí podniku, nelze podle názoru dovolatele vztahovat na situaci, kdy je účetnictví žalované zkreslené, neúplné a obsahuje záporné hodnoty určitých majetkových položek, ale kladné již nikoliv. Soudům vytýká, že nerozhodly o dalších nemovitých věcech, které byly v žalobě označeny. K tíži mu nemůže být přičítána ani skutečnost, že neměl možnost se seznámit s účetními doklady podniku žalované a stanovit tak jeho skutečnou hodnotu, neboť mu žalovaná odmítla účetní doklady podniku vydat. Ani postup odvolacího soudu, kdy od výsledné hodnoty podniku žalované odečetl nárůst ceny pozemků ve vlastnictví žalované za dobu trvání manželství s argumentem, že dotčený nárůst nelze považovat za vnos finančních prostředků ze společného na výlučný majetek, nepovažuje dovolatel za správný. Takovýto postup podle mínění dovolatele postrádá logiku a nemá oporu v zákoně. Nesouhlasí ani s tím, že by cena pozemků rostla bez jakéhokoliv vnosu. Dovolatel napadá také výroky rozhodnutí odvolacího soudu týkající se náhrady nákladů řízení. Soud měl dle jeho názoru postupovat podle , případně podle , neboť měl ve věci plný úspěch a jeho neúspěch se projevil toliko ve výši plnění. Odvolacímu soudu vytýká ryze matematický a chybný postup při jejich výpočtu. Závěrem shrnuje, že řízení je ztíženo podstatnými vadami a navrhuje, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena zpět k dalšímu řízení.

Žalovaná považuje dovolání žalobce za zcela nedůvodné. Žalobce podle jejího názoru ani tvrdí, že by rozhodnutí bylo v rozporu s ustálenou judikaturou nebo záviselo na vyřešení otázky, která není doposud judikaturou řešena. Žalobcem uváděné rozhodnutí pak s danou věcí nesouvisí. Podle mínění žalované tudíž nejsou splněny podmínky předepsané ustanovením a dovolání je nepřípustné. Počínání žalobce spočívající v neoznačení předmětných nemovitostí je podle žalované vědomé a souhlasí se závěry obou soudů, že předmětem vypořádání nemohou být věci, jež nejsou v zákonné lhůtě označeny a navrženy k vypořádání. Dále zpochybňuje váhu znaleckého posudku předloženého žalobcem a tvrzení žalobce, podle kterého se až v průběhu řízení dozvěděl o tom, že předmětné nemovitosti nejsou součástí podniku. Žalobci vytýká, že vytrhává z kontextu závěry znaleckého posudku. K pozemku par. č. XY v k. ú. XY uvádí, že byl prodán za přítomnosti žalobce. K tvrzení žalobce o nepřevedení pozemků na třetí osobu podotýká, že tyto jsou stále spláceny a k jejich převodu dojde až úplným zaplacením kupní ceny. Argument žalobce o zkreslenosti a neúplnosti účetnictví považuje za pouhou snahu o očernění její osoby. Činnost žalobce na podnikání žalované označuje za konzumní. Správným je podle žalované také postup odvolacího soudu, který od výsledné ceny pozemků odečetl nárůst ceny pozemků, jež vlastnila před uzavřením manželství. Taktéž dovolání v části týkající se náhrady nákladů řízení je nedůvodné. Závěrem navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a za předpokladu, že jej shledá přípustným, zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolací soud připomíná, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz

)]. Otázku přípustnosti dovolání si pak není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz)

].

Protože v posuzované věci nebyla přípustnost dovolání dovolatelem vůbec uvedena a v dovolání není o přípustnosti jakákoliv zmínka, dovolací soud posoudil, zda se nepodává z obsahu dovolání. Nicméně i samotné dovozování otázky přípustnosti z obsahu dovolání má své meze, neboť není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil namísto dovolatele. Nadto je vhodné poznamenat, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů jeho přípustnosti (podle o. s. ř), tak jak to vyžaduje , není odmítnutí takového dovolání dovolacím soudem porušením práva na přístup k soudu podle usnesení předsednictva České národní rady č. , o vyhlášeníd jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního [viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. (obojí dostupné na

http://nalus.usoud.cz)

].

Dovolatel přípustnost dovolání nijak nevymezil, a to ani nepřímo. Dovolací soud tedy nemohl v předmětném případě postupovat jinak, než dovolání podle odmítnout, a to aniž by zkoumal důvodnost dovolatelem uplatněných námitek.

Nad rámec pak dovolací soud pouze poukazuje, že podle není dovolání bez dalšího přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 22. 1. 2019

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu