Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2182/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Pavlíny Kolínkové, zastoupené Mgr. Lucií Popelkovou, advokátkou, se sídlem Čs. legií 1364/20, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2018, č. j. -268, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2018, č. j. -189, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud"), jimiž mělo být porušeno její základní právo na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu d (dále jen "") a právo na ochranu majetku ve smyslu y; stěžovatelka dále doplnila argumentaci o tvrzení porušení jejího práva na veřejné a průtahů prosté jednání před zákonným soudcem a soudem s možností vyjádření ve smyslu a 2y, zásady autonomie vůle ve smyslu y, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ve smyslu y a zásady pacta sunt servanda plynoucí z y ČR.

2. Žalobou u okresního soudu se stěžovatelka domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je vlastnicí blíže určeného bytu v O. Tou se měla podle svých tvrzení stát na základě smlouvy o smlouvě budoucí o převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu P. (dále jen "SBD P.") k blíže specifikované bytové jednotce. V této smlouvě se měla zavázat k uhrazení kupní ceny družstevního bytu, kterou skutečně splatila. Do bytu taktéž investovala další prostředky. Vedlejší účastníci Čestmír Postava a Jiřina Jonešová, kteří s ní smlouvu uzavřeli, však převedli členská práva k bytovém družstvu vážící se k předmětnému bytu na vedlejší účastníky Kamila Lietavce a Šárku Lietavcovou. Na tyto vedlejší účastníky následně SBD P. převedlo i vlastnické právo k předmětnému bytu. Stěžovatelka má za to, že by soud měl jako předběžnou otázku vyhodnotit neplatnost smlouvy o převodu bytu do vlastnictví vedlejších účastníků Kamila Lietavce a Šárku Lietavcovou a určit, že vlastnicí předmětného bytu je stěžovatelka.

3. Okresní soud následně usnesením vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za řízení ve výši 5 000 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení. Stěžovatelka ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila a požádala o osvobození od soudních poplatků, což podpořila argumenty svědčícími o její a rodinné finanční a sociální tísni. Okresní soud však stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal s argumentací, že se zjevně jedná o neúspěšné uplatňování práva.

4. Rozsudkem č. j. -174 ze dne 22. 11. 2017 bylo ve věci samé rozhodnuto, že se žaloba zamítá a stěžovatelka je povinna zaplatit jednomu ze žalovaných náhradu nákladů řízení.

5. Stěžovatelka proti rozhodnutí okresního soudu podala včasné odvolání a následně byla za toto podání vyzvána k úhradě soudního poplatku. V reakci na tuto výzvu podala stěžovatelka návrh na osvobození od placení soudních poplatků. Napadeným usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto, že se návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků zamítá s tím, že se zjevně jedná o neúspěšné uplatňování práva.

6. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka včasné odvolání. Krajský soud napadeným usnesením řízení o dalším návrhu stěžovatelky na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté usnesení okresního soudu změnil tak, že se řízení o návrhu stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků zastavuje. Stěžovatelka podle soudu neprokázala žádnou změnu majetkových poměrů a z tvrzení stěžovatelky ani z obsahu spisu podle soudu rovněž nevyplývá, že by procesní postup žalobkyně přestal být zjevně bezdůvodným.

II. Argumentace stěžovatelky

7. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že postupem obecných soudů, které již na počátku řízení a bez jakéhokoliv dokazování dospěly k závěru, že se na straně stěžovatelky jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces a soudní ochranu. Stěžovatelka je názoru, že o případ zřejmě bezúspěšného uplatňování práva se podle ní nejedná a má za to, že tímto postupem okresní soud předjímal své rozhodnutí ve věci samé.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

IV. Hodnocení Ústavního soudu

10. Ústavní soud poté, co se seznámil s napadenými rozhodnutími i podáním stěžovatelky, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

11. Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

12. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

13. V projednávaném případě jde o problematiku osvobození od soudních poplatků v řízení před obecnými soudy. O osvobození od soudního poplatku lze dle , (dále jen "") rozhodnout za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Citované ustanovení, jehož cílem je zajistit účastníku přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v případě nepříznivé materiální a sociální situace, však účastníku nepřiznává nárok na osvobození od soudních poplatků, přiznává mu pouze právo o něj požádat.

14. Ve své judikatuře vztahující se k rozhodnutím o osvobození od placení soudních poplatků (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 4. 2009,

ze dne 31. 10. 2013, všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) se Ústavní soud opakovaně vyjádřil tak, že zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o osvobození od soudních poplatků, a to i přesto, že se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Rozhodnutí o splnění zákonem stanovených podmínek pro takové osvobození spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší jejich závěry ohledně důvodnosti uplatněného nároku, k nimž tyto soudy dospěly ze skutkových tvrzení předložených stěžovatelkou, přehodnocovat.

15. Případy, ve kterých Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek [kupříkladu osvobození od soudního poplatku právnických osob - srov. nálezy

sp. zn.

ze dne 11. 5. 1999 (N 71/14 SbNU 107),

ze dne 27. 10. 1998 (N 131/12 SbNU 245),

ze dne 3. 9. 1998 (N 98/12 SbNU 45),

ze dne 27. 2. 2013 (N 33/68 SbNU 351)] nebo v nichž šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" [viz nález

sp. zn.

ze dne 31. 8. 2004 (N 125/34 SbNU 281)]. Takovéto dotčení ve vazbě na rozhodnutí soudu ve věci osvobození od soudních poplatků by byla způsobilá založit toliko svévolná aplikace , spočívající buď v absenci jakéhokoli odůvodnění, anebo obsahující odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti [viz nález

sp. zn.

ze dne 17. 5. 2011 (N 96/61 SbNU 489)]. Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal.

16. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu