Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1058/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky Pavlíny Kolínkové, zastoupené Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem, sídlem Svatoplukova 1209, Frýdek-Místek, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2021 č. j. -487, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. února 2020 č. j. -466 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2019 č. j. -417, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavnímu soudu byla dne 21. 4. 2021 doručena ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterou se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva zaručená , y a , 3 a 4, a 3, a 2, , a 2 d (dále jen " "), Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").

2. Stěžovatelka požádala Ústavní soud, aby dle vydal předběžné opatření, kterým do doby rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti stěžovatelky zakáže v Ostravě (dále jen " ") ve věci sp. zn. zrušit poznámku spornosti ve prospěch stěžovatelky k předmětné bytové jednotce č. X1 v domě č. p. X2 v O., zapsáno na listu vlastnictví č. X3, v okrese Ostrava-město, k. ú. Poruba-sever, vedeno Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava.

3. Dále navrhla, aby Ústavní soud Katastrálnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrálnímu pracovišti Ostrava, zakázal provádět jakékoli zápisy týkající se změny vlastnického práva ve vztahu k výše uvedené bytové jednotce a soudnímu exekutorovi Mgr. Jiřímu Královi ve věci sp. zn. 043 EX 1216/2016 zakázal činit úkony směřující k dražbě výše uvedené bytové jednotky.

4. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplynulo, že usnesením ze dne 28. 8. 2019 č. j. -417 rozhodl o zastavení řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 21. 8. 2018 č. j. -314, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu ze dne 15. 6. 2018 č. j. -303 o zastavení opakované žádosti stěžovatelky o přiznání osvobození od soudních poplatků a o zastavení řízení o odvolání proti předmětnému rozsudku. Dále rozhodl, že se nepřipouští zastoupení stěžovatelky obecnou zmocněnkyní Ing. Dagmar Kuncovou a že stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. K odvolání stěžovatelky krajský soud usnesením ze dne 10. 2. 2020 č. j. -466 změnil výrok okresního soudu tak, že nepřipuštění zastoupení stěžovatelky obecnou zmocněnkyní Ing. Dagmar Kuncovou nevyslovuje (výrok I.), dále potvrdil usnesení okresního soudu v jeho výrocích o zastavení dovolacího řízení a náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II. - III.), výrokem III. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

5. Stěžovatelka podala včasné dovolání proti výroku o zastavení dovolacího řízení prostřednictvím advokáta, v němž uplatnila dovolací důvod podle , (dále jen " "), avšak nevymezila v něm žádnou ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání dle . Z obsahu podaného dovolání vyplynulo, že převážná část dovolací argumentace představuje právní polemiku stěžovatelky s rozhodnutím krajského soudu či procesním postupem okresního soudu ohledně výzvy k zaplacení soudního poplatku z dovolání. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud nemohl v řízení pokračovat, vady dovolání nebyly stěžovatelkou (jejím advokátem) odstraněny v zákonné lhůtě ( , a ), proto dovolání bylo podle odmítnuto.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Ve své poměrně obsáhle formulované ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. V úvodu popisuje celkové okolnosti sporu. Stěžovatelka poukazuje na to, že postupem obecných soudů, které již na počátku řízení a bez jakéhokoli dokazování dospěly k závěru, že se na straně stěžovatelky jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces a soudní ochranu. Stěžovatelka je názoru, že o případ zřejmě bezúspěšného uplatňování práva se podle ní nejedná a má za to, že tímto postupem předjímal své rozhodnutí ve věci samé.

7. Stěžovatelka se žalobou u okresního soudu domáhala určení, že je vlastnicí blíže určeného bytu v Ostravě - Porubě. Podle svých tvrzení se jí měla stát na základě smlouvy o smlouvě budoucí o převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu Poruba (dále jen "SBD Poruba") k blíže specifikované bytové jednotce. V této smlouvě se měla zavázat k uhrazení kupní ceny družstevního bytu, kterou skutečně splatila. Do bytu taktéž investovala další prostředky. Vedlejší účastníci řízení před obecnými soudy Čestmír Postava a Jiřina Jonešová, kteří s ní smlouvu uzavřeli, však převedli členská práva k bytovému družstvu vážící se k předmětnému bytu na Kamila Lietavce a Šárku Lietavcovou. Na tyto vedlejší účastníky následně SBD Poruba převedlo i vlastnické právo k předmětnému bytu.

8. Stěžovatelka poukazuje na sociální situaci a na to, že po pravomocně zastaveném soudním řízení může dojít k vymazání poznámky spornosti, což pro stěžovatelku a její žalobu by mělo fatální následky. Vlastnické právo k bytové jednotce je omezeno zástavním právem exekutorským dle § 73a exekučního řádu k zajištění pohledávky ve výši 1 485 000 Kč s přísl. pro oprávněného Štefana Fojtíka. Upozornila, že ani poznámka spornosti nemůže zabránit tomu, aby došlo k dražebnímu jednání a prodeji bytové jednotky v dražbě, čímž by byly zmařeny veškeré snahy o nápravu stávajícího stavu (usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2015 ). Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření do doby, než její ústavní stížnosti vyhoví a napadená rozhodnutí nálezem zruší pro zásah do jejích ústavně zaručených práv.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem po výzvě k odstranění vad podání v souladu s požadavky až .

IV.

Hodnocení Ústavního soudu

11. Ústavní soud poté, co se seznámil s napadenými rozhodnutími i podáním stěžovatelky, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

12. Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

13. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

14. V projednávaném případě jde o problematiku osvobození od soudních poplatků v řízení před obecnými soudy. O osvobození od soudního poplatku lze dle rozhodnout za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Citované ustanovení, jehož cílem je zajistit účastníkovi přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v případě nepříznivé materiální a sociální situace, však účastníkovi nepřiznává nárok na osvobození od soudních poplatků, přiznává mu pouze právo o něj požádat.

15. Ve své judikatuře vztahující se k rozhodnutím o osvobození od placení soudních poplatků (např. usnesení ze dne 30. 4. 2009

sp. zn.

, ze dne 31. 10. 2013

sp. zn.

, všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) se Ústavní soud opakovaně vyjádřil tak, že zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o osvobození od soudních poplatků, a to i přesto, že se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Rozhodnutí o splnění zákonem stanovených podmínek pro takové osvobození spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší jejich závěry ohledně důvodnosti uplatněného nároku, k nimž tyto soudy dospěly ze skutkových tvrzení předložených stěžovatelkou, přehodnocovat.

16. Případy, ve kterých Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek [kupříkladu osvobození od soudního poplatku právnických osob ? srov. nálezy ze dne 11. 5. 1999

sp. zn.

(N 71/14 SbNU 107), ze dne 27. 10. 1998 (N 131/12 SbNU 245), ze dne 3. 9. 1998 IV. ÚS 13/98 (N 98/12 SbNU 45), ze dne 27. 2. 2013 (N 33/68 SbNU 351)] nebo v nichž šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" [viz nález ze dne 31. 8. 2004

sp. zn.

(N 125/34 SbNU 281)]. Takovéto dotčení ve vazbě na rozhodnutí soudu ve věci osvobození od soudních poplatků by byla způsobilá založit toliko svévolná aplikace spočívající buď v absenci jakéhokoli odůvodnění anebo obsahující odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti [viz nález ze dne 17. 5. 2011

sp. zn.

(N 96/61 SbNU 489)]. Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal.

17. Ústavní soud opakovaně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů ve věci stěžovatelky a neshledal je důvodnými, ústavní stížnost odmítl usnesením ze dne 2. 8. 2017

sp. zn.

a usnesením ze dne 15. 8. 2018

sp. zn.

. Argumentaci stěžovatelky v ústavní stížnosti usnesením ze dne 15. 9. 2015

sp. zn.

neshledal Ústavní soud případnou.

18. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

19. Návrh, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření podle , má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit; pakliže je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh procesně její osud, a zvláštního výroku zde netřeba.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2021

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu