Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 13/98

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti

Městské části Praha 14, zastoupené advokátem Mgr. I. Ch., proti

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.11.1997, sp. zn. 14 Co

695/97, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, ze dne

17. 9.1997, čj. 34 Ro 380/97-14, za účasti Městského soudu

v Praze, jako účastníka řízení, se souhlasem účastníků bez ústního

jednání, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1997, sp. zn.14 Co 695/97, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17.9. 1997, čj. -14, se zrušují.

Odůvodnění

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 26.11.1997, sp. zn. ,

kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne

17. 9.1997, čj. -14, o nepřiznání práva na osvobození

od soudního poplatku za podání žalobního návrhu. V odůvodnění

rozhodnutí soudů je uvedeno, že je pojmově vyloučeno u právnických

osob přiznávat osvobození od zaplacení soudních poplatků, jelikož

nelze posuzovat poměry právnické osoby z hlediska jejich

sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo kriterium pro zjištění

majetkových poměrů u právnických osob obecně.

Stěžovatel je přesvědčen, že uvedená rozhodnutí jsou

v rozporu s y ČR, dle kterého je soudce při svém

rozhodování vázán zákonem, a y ČR, dle kterého mají

všichni účastníci řízení před soudem rovná práva, a čl. 37

odst. 3 d, dle kterého jsou si

všichni účastníci rovni. V tomto smyslu nemůže soud nepřiznat

předmětný nárok jen z toho důvodu, že se mu těžko hledá kriterium

pro zjištění majetkových poměrů žadatele. Stěžovatel dále

objasnil, že o osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1

žádal vzhledem ke své rozpočtové a finanční situaci - tj.

deficitní rozpočet, přičemž svůj nárok byl nucen vymáhat soudní

cestou a nejednalo se o svévolné nebo zřejmé bezúspěšné

uplatňování práva.

Městský soud ve svém vyjádření ze dne 2. 4.1998 v podstatě

vyjádřil totéž stanovisko jako v odůvodnění rozhodnutí a zejména

poukázal na historický výklad procesních ustanovení, upravujících

osvobození účastníka řízení, na to, že se vždy rozlišovalo

osvobození právnických osob od osob fyzických a na problematické

hodnocení sociální situace právnických. Městský soud proto navrhl

zamítnutí ústavní stížnosti.

Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 34

Ro 380/97, Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne

17. 9.1998 nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na přiznání

osvobození od soudních poplatků v řízení vedeném o žalobě proti

ing. J. M. o zaplacení dlužné částky 2.651.769,70 Kč

s příslušenstvím, která představuje nezaplacený nájem a náklady za

služby spojené s užíváním nebytových prostor. Městský soud

napadené usnesení soudu prvého stupně jako věcně správné potvrdil.

Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy vycházely ze

závěru, že je u právnických osob pojmově vyloučeno přiznávat

osvobození od placení soudních poplatků, jelikož nelze posuzovat

sociální a majetkové poměry u právnické osoby z hlediska jejich

sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo kriterium pro zjištění

majetkových poměrů u právnických osob obecně. Pokud by výklad

byl vztáhnut i na právnické osoby,

zjišťováním jejich poměrů by se nepřiměřeně zatížily soudy již ve

stadiu zahájení řízení a je těžké si představit společné hledisko

pro posouzení majetkových poměrů právnických osob, které jsou

povahou velice různorodé.

Ústavní soud po přezkoumání ústavní stížnosti a posouzení

věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Zásada rovnosti stran je stěžejní zásadou spravedlivého

procesu. Je zakotvena v y a v

ČR a promítá se také do řady ustanovení procesních

předpisů. výslovně rovnost účastníků řízení

stanoví v ustanovení § 18, z něhož pro soudy plyne povinnost

zajistit účastníkům stejné, tj. rovnocenné možnosti k uplatňování

jejich práv. Je proto třeba také při interpretaci ustanovení §

138 odst. 1 , z jehož dikce plyne, že jeho použití se může

dovolávat každý účastník, vycházet z pohledu uvedené ústavní

zásady rovnosti. Právnické osoby, mezi něž patří i jednotky územní

samosprávy, mají způsobilost být účastníkem řízení a soud s nimi

tedy musí zacházet stejným způsobem jako s účastníkem řízení,

který je fyzickou osobou. Skutečnost, že zjišťování poměrů

právnické osoby při rozhodování o osvobození do soudních poplatků

by mělo být obtížné či nákladné, sama o sobě nemůže být důvodem

k tomu, aby u takového účastníka řízení byla předem a bez dalšího

vyloučena možnost použití ustanovení , jehož

aplikace může ve svých důsledcích ovlivnit i tak významné právo

jako je právo na přístup k soudu. Je pak věcí judikatury obecných

soudů, aby vymezila kritéria poměrů, z nichž bude při aplikaci

tohoto ustanovení u právnických osob vycházet (srov. též nález

Ústavního soudu ve věci pod

sp. zn.

).

Na základě shora uvedených důvodů Ústavní soud dospěl

k závěru, že postupem Městského soudu v Praze a Obvodního soudu

pro Prahu 9 došlo k porušení y a proto

napadená usnesení podle § 82 odst. 3 písm. a) zák.

č. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,

zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27.10.1998