Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1503/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. M., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 28, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2016, č. j. -516, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. -551, za vedlejšího účastenství l. Nemocnice Na Homolce, 2. UNIQUA pojišťovny a. s., a 3. MUDr. Jana Pasky, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 2. 5. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných částí rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatelka se 14. 4. 2006 podrobila v zařízení vedlejšího účastníka 1) operaci středouší vpravo, bezprostředně po níž u ní byla zjištěna periferní obrna pravého lícního nervu. Následné vyšetření prokázalo totální denervaci postiženého nervu. Z toho důvodu podstoupila stěžovatelka další operaci, při níž u ní bylo zjištěno kompletní přerušení předmětného nervu. Lícní nerv byl při této operaci rekonstruován za pomocí štěpu z jiného nervu a stěžovatelka následně absolvovala za účelem zlepšení funkce poškozeného nervu rehabilitaci trvající až do poloviny roku 2009. S ohledem na zdravotní stav po operaci byla stěžovatelka nucena ukončit smlouvu uzavřenou dne 23. 12. 2005 s Národním divadlem na překlad knihy, čímž jí vznikla škoda v podobě ušlého zisku ve výši 45.000 Kč. Odškodnění bolesti stanovila stěžovatelka podle Jako spravedlivé odškodnění bolesti zohledňující tělesné a duševní strádání považovala stěžovatelka částku 300.000 Kč a za spravedlivé odškodnění ztížení společenského uplatnění pak považovala částku 180.000 Kč. Náhrady způsobené škody se stěžovatelka domáhala v řízení před obecnými soudy.

Obvodní soud pro Prahu 5 svým rozsudkem ze dne 3. 12. 2015, č. j. -453, uložil žalované povinnost zaplatit stěžovatelce částku 124.200 Kč s příslušenstvím a 54.000 Kč, ohledně částky 9.900 Kč s příslušenstvím řízení zastavil a ve zbývající části, tj. co do částky 346.800 žalobu zamítl. Žalované a oběma vedlejším účastníkům uložil solidární povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení stěžovatelce částku 165.721,60 Kč a státu 21.898 Kč a soudní poplatek ve výši 8.910 Kč. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že škoda na zdraví stěžovatelky byla způsobena okolnostmi majícími původ v povaze a charakteristických vlastnostech nástroje, použitého při operaci dne 14. 4. 2016. Vycházel přitom ze zjištění, že porucha lícního nervu lehkého stupně vznikla pravděpodobně jeho zhmožděním při operaci v důsledku působení tlaku mikrochirurgického nástroje na nerv při jeho odtahování. Nerv bylo nutno odtáhnout více, než je obvyklé, neboť v místě byla granulace, kterou bylo potřeba vyčistit, anatomické poměry žalobkyně byly komplikované, protože nerv byl uložen mimo kostěný kanálek. Soud dovodil, že odpovědnost dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), je vyloučena vzhledem k tomu, že žalovaný při lékařském zákroku neporušil žádnou právní povinnost a jeho postup byl lege artis, avšak odpovědnost podle o. z. má objektivní charakter a žalovaný je odpovědný i za situace, kdy je postup lékaře zcela lege artis.

K podanému odvolání Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 11. 2016, č. j. -516, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil a ve vyhovujícím výroku o věci samé jej změnil tak, že žalobu zamítl. O nákladech řízení pak rozhodl tak, že je účastníkům řízení nepřiznal, a to s ohledem na ustanovení Odvolací soud dovodil, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou správná, avšak nesouhlasil s právním hodnocením odpovědnosti podle o. z., o níž se nejedná, pokud byla škoda způsobena okolností, jež má jiný původ, než jsou samotné účinky věci použité při zákroku. V daném případě tak nemá škoda původ ve vlastnosti raspatoria, sloužícího k odtažení lícního nervu. Ke zhmoždění nervu došlo v důsledku tlaku působícího na lícní nerv při jeho odtažení, a ani způsob vedení zákroku není okolností, která by měla původ v povaze přístroje nebo jiné použité věci. Podle městského soudu je třeba v projednávané věci zohlednit i tu skutečnost, že v průběhu operace byla zjištěna anatomická anomálie, kdy lícní nerv byl zcela odhalen.

Stěžovatelkou podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, neboť tento dospěl k závěru, že je nepřípustné. Dovolací soud mimo jiné poukázal na to, že stěžovatelka mylně směšuje vzniklou škodu (poškození nervu) s profesním postupem lékařů (lege artis).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že se obecné soudy řádně nevypořádaly s jí vznesenými námitkami. Rovněž nesouhlasí s tím, jak obecné soudy aplikovaly ustanovení a o. z. Stěžovatelka vyzvedla závěr zástupce znaleckého u MUDr. Aleše Hámy, podle něhož zhmoždění či dokonce úplné přerušení lícního nervu není součástí profesních standardů a tedy postupem lege artis. Interpretaci pojmu "skutkový závěr", považuje stěžovatelka v rozhodnutí Nejvyššího soudu za překvapivý a odporující jeho vlastní judikatuře. Z uvedených důvodů má stěžovatelka za to, že v jejím případě došlo k porušení a d a Úmluvy o ochraně lidských práv. Stejně tak mělo dojít k porušení Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud musí nejprve připomenout, že není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelka polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Podle náhledu Ústavního soudu obecné soudy při rozhodování předmětného případu přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce řádně vyhodnotily a právní normy aplikovaly s ohledem na ústavní principy obsažené v ě. S námitkami stěžovatelky, které jsou opětovně předkládány i v ústavní stížnosti, se obecné soudy dostatečně vypořádaly a svůj právní závěr ohledně vzniku odpovědnosti stěžovatelky ve smyslu ustanovení a z roku 1964 podrobně zdůvodnily. Ústavní soud se s tímto výše rekapitulovaným závěrem obecných soudů ztotožňuje a na rozdíl od stěžovatelky jej považuje za přesvědčivý a nacházející oporu nejen v provedeném dokazování, ale i v judikatuře Nejvyššího soudu, z níž citovaly.

Ve věci není pochyb o tom, že v průběhu operace stěžovatelky došlo k poškození jejího lícního nervu, nicméně to samo o sobě ještě neznamená, že operující lékař postupoval non lege artis. Tento závěr se rozchází s právním názorem stěžovatelky, která má za to, že pokud v průběhu operace dojde ke vzniku škody, jedná se bez dalšího o postup non lege artis, z něhož je třeba vyvodit odpovědnost. Nicméně tak tomu není. Stěžovatelka zcela abstrahuje od toho, že k poškození zdraví pacienta může dojít i při zachování postupu lege artis. Ústavní soud považuje za podstatnou především tu skutečnost, že postup lékaře při provádění lékařského zákroku byl v řízení před obecnými soudy předmětem znaleckého zkoumání. Odvolací soud v napadeném rozsudku popsal, jakým způsobem došlo ke zhmoždění lícního nervu, a rovněž byla přitom zohledněna skutečnost, že u stěžovatelky byla v průběhu operace zjištěna anatomická anomálie, kdy lícní nerv nebyl uložen v kanálku, jak je obvyklé. Podle náhledu Ústavního soudu nelze z pouhého faktu škodlivého následku za účasti třetí osoby usuzovat na vznik odpovědnostního vztahu. Je pravdou, že bez lékařského zákroku by k rozporovanému poškození zdraví stěžovatelky nedošlo, nicméně i lékařská věda má své hranice, které se mohou projevit právě tím, že dojde ke vzniku škody, navzdory postupu lege artis.

V podrobnostech odkazuje Ústavní soud na odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu