Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 933/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. Gabriely Mottlové, zastoupené Mgr. Milanem Partíkem, advokátem, sídlem Slezská 949/32, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017 č. j. -188, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené d (dále jen " ") a právo vlastnit majetek zaručené y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh bylo Ústavním soudem zjištěno, že stěžovatelka se svou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud vyloučil v žalobě blíže specifikované nemovité věci z exekuce vedené Mgr. Jiřím Nevřelou, soudním exekutorem, Exekutorský úřad pro Prahu-východ pod sp. zn, 054 EX 1943/14. Této žalobě bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 11. 2015 č. j. -105 vyhověno. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2016 č. j. -152. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího byla k dovolání obchodní společnosti EMITA INVESTMENTS CZ, a.s. (zde vedlejší účastnice) usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017 č. j. -188 zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Posledně uvedené rozhodnutí stěžovatelka napadla ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 3. 2018.

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], přičemž dospěl k závěru, že nyní projednávaná ústavní stížnost je nepřípustným návrhem podle , a to přesto, že stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovila názor, že její ústavní stížnost je přípustná, neboť směřuje proti rozhodnutí dovolacího soudu, které je pravomocným rozhodnutím v řízení o vyloučení předmětných nemovitých věcí, a dále zdůraznila, že v ústavní stížnosti napadeném rozhodnutí dovolacího soudu byl vysloven závazný právní názor, který je pro předmětné řízení natolik určující, že by bylo neúčelné, aby dříve, než se k věci vyjádří Ústavní soud, znovu proběhlo řízení před soudy všech stupňů.

4. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Ústavní soud konstantně vychází z toho, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita (k principu subsidiarity ústavní stížnosti viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2014

sp. zn.

, všechna rozhodnutí citovaná v tomto usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán; princip právního státu takové souběžné rozhodování obecně nepřipouští [srov. ale ]. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.

5. Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení (srov. nález

sp. zn.

ze dne 4. 3. 2004, N 34/32 SbNU 321, či usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006, U 4/40 SbNU 781, usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 8. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 1. 2011, usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 2. 2011 a další). Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá ani "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti "skutečně" konečnému rozhodnutí o věci (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 2. 2011).

6. Ústavní soud tak shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že předmětné řízení o vylučovací žalobě stěžovatelky nebylo skončeno ústavní stížností napadeným rozhodnutím dovolacího soudu, ale stále běží, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle . Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že jeho stávající rozhodnutí stěžovatelku fakticky nijak nepoškozuje. Nic jí totiž nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy definitivně skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení, jichž se obecné soudy měly dle názoru stěžovatelky dopustit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2018

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu