Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 153/2023-199

KSBR 40 INS 4398/202173 ICm 1860/202129 ICdo 153/2023-199

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce LP Wine s. r. o., se sídlem v Otrokovicích, tř. Osvobození 92, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 28308492, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem, se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, PSČ 692 01, proti žalovaným 1/JUDr. Jaroslavu Brožovi, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Vinařství Pfeffer s. r. o., zastoupenému JUDr. Patrikem Graňákem, advokátem, se sídlem v Karviné, Svatováclavská 97/6, PSČ 733 01, a 2/ Vinařství Pfeffer s. r. o., se sídlem v Rakvicích, Dolní 922, PSČ 691 03, identifikační číslo osoby 27703550, zastoupenému JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci druhého žalovaného, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. dubna 2023, č. j. , -171 ( ), takto:

zrušuje

a věc se v tomto rozsahu

vrací

odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 14. září 2022, č. j. -127, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) určil, že pohledávka žalobce (LP Wine s. r. o.) přihlášená do insolvenčního řízení druhého žalovaného (Vinařství Pfeffer s. r. o.) přihláškou č. P47 (dále jen „sporná pohledávka“) je ve výši 2.581.564 Kč po právu (bod I. výroku), rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (JUDr. Jaroslavem Brožem, MJur, jako insolvenčním správcem druhého žalovaného) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), a uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 38.699,80 Kč (bod III. výroku).

2. Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhého žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem:

[1] změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným tak, že se žaloba odmítá (první výrok),

[2] potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě III. výroku rozsudku insolvenčního soudu (druhý výrok),

[3] odmítl odvolání druhého žalovaného proti bodu II. výroku rozsudku insolvenčního soudu (třetí výrok), a

[4] uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 9.835 Kč (čtvrtý výrok).

3. Odvolací soud vyšel zejména z toho, že:

[1] Oba žalovaní popřeli na přezkumném jednání konaném dne 2. června 2021 [první žalovaný co do pravosti a výše, druhý žalovaný co do pravosti] (nevykonatelnou) pohledávku žalobce přihlášenou do insolvenčního řízení druhého žalovaného přihláškou č. P47 (B-14 ve spojení s B-8/44).

[2] Usnesením ze dne 7. června 2021, č. j. -21, insolvenční soud (mimo jiné) povolil reorganizaci jako způsob řešení úpadku druhého žalovaného.

[3] Žalobou ze dne 2. července 2021 směřující proti oběma žalovaným se žalobce domáhal určení pravosti a výše sporné pohledávky.

[4] Rozsudkem ze dne 14. září 2022 insolvenční soud vyhověl žalobě a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

[5] Odvolání proti rozsudku insolvenčního soudu ze dne 14. září 2022 podal pouze druhý žalovaný; vůči prvnímu žalovanému nabylo označené rozhodnutí právní moci.

[6] Usnesením ze dne 22. února 2023, č. j. -158, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 23. února 2023, insolvenční soud (mimo jiné) zamítl reorganizační plán předložený věřitelem č. 7 a přeměnil reorganizaci v konkurs.

4. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení , , a 4, a 3, , , , a 2 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2018, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 117/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 117/2019“) – dospěl (mimo jiné) k následujícím závěrům:

[1] Odvolání druhého žalovaného směřující proti bodu II. výroku rozsudku insolvenčního soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným, je odvoláním podaným osobou neoprávněnou; tudíž je namístě je odmítnout ( , ; dále též jen „ “).

[2] V důsledku přeměny způsobu řešení úpadku druhého žalovaného, a to z reorganizace na konkurs, přestal mít popěrný úkon druhého žalovaného vliv na zjištění sporné pohledávky (žalobě na určení pravosti a výše sporné pohledávky směřující proti prvnímu žalovaného bylo pravomocně vyhověno; sporná pohledávka je tedy zjištěna). Žalobu na určení pravosti sporné pohledávky směřující proti druhému žalovanému je proto třeba odmítnout ( ve spojení s ). Skutečnost, že rozhodnutí o přeměně reorganizace na konkurs dosud nenabylo právní moci (s ohledem na podané odvolání druhým žalovaným proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 22. února 2023), přitom není rozhodná (srov. ).

5. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu (posuzováno potud podle obsahu) podal druhý žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „jaký vliv má následné zrušení rozhodnutí o přeměně reorganizace dlužníka na konkurs (a zánik jeho účinnosti) na účinky popření pohledávky přihlášeného věřitele dlužníkem v insolvenčním řízení a jeho následnou aktivní či pasivní legitimaci v incidenčním sporu o určení takto popřené pohledávky“. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Dovolatel – poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. června 2023, č. j. , -201, kterým bylo usnesením insolvenčního soudu ze dne 22. února 2023, č. j. -158, v rozsahu, ve kterém insolvenční soud přeměnil reorganizaci druhého žalovaného v konkurs, zrušeno – má za to, že jelikož pominuly účinky prohlášení konkursu na jeho majetek a opětovně nastaly účinky povolení jeho reorganizace (tzn. že jeho popěrný úkon má i nadále tytéž právní účinky jako popěrný úkon insolvenčního správce), nemůže napadené rozhodnutí odvolacího soudu obstát.

7. Opačný výklad by dle dovolatele vedl k popření smyslu a účelu zákonné úpravy, neboť v důsledku (nepravomocného) rozhodnutí insolvenčního soudu o přeměně reorganizace dlužníka v konkurs by popěrnému úkonu dlužníka byly navždy odňaty účinky, které mu přiznává ustanovení , bez ohledu na to, že uvedené rozhodnutí insolvenčního soudu by bylo následně odklizeno (jako věcně nesprávné) rozhodnutím soudu vyššího stupně.

8. Dle dovolatele (přestože zákon přiznává nepravomocnému rozhodnutí insolvenčního soudu o přeměně reorganizace v konkurs účinnost již okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku) je tak třeba, aby soud rozhodující v souvisejícím odporovém incidenčním sporu vždy vzal v úvahu skutečnost, že účinky rozhodnutí o přeměně reorganizace dlužníka v konkurs nemusí být definitivní (zejména tehdy, je-li vedeno řízení o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs), resp. aby na tuto skutečnost adekvátním způsobem zareagoval (např. přerušením řízení do doby nabytí právní moci rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem). „Pokud tak totiž neučiní, nemá dlužník jinou možnost (v případě zrušení rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs) než řešit věc podáním dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku.“

9. Proto má dovolatel za to, že samotnou účinností přeměny reorganizace dlužníka v konkurs nedochází ke změně účinků popření pohledávky dlužníkem vyplývajících z , ale k uvedenému důsledku dochází až okamžikem, kdy uvedené rozhodnutí soudu nabude právní moci.

10. Žalobce navrhl dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné s tím, že závěry odvolacího soudu považuje za věcně správné.

11. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

12. Dovolání je přípustné podle ustanovení , a to k řešení otázky dovolatelem otevřené, dosud v daných souvislostech dovolacím soudem nezodpovězené.

13. Podle incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).

Dle není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek v reorganizaci obdobně až 202 (odstavec 1). Popření pohledávky dlužníkem má v reorganizaci tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo dříve, než nastaly účinky povolení reorganizace, nastávají účinky tohoto popření v reorganizaci dnem, kdy nastaly účinky povolení reorganizace; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odstavec 2).

14. Nejvyšší soud považuje za vhodné předeslat, že jeho judikatura je (při výkladu otázek souvisejících s dovoláním otevřenou problematikou) ustálena v následujících závěrech:

[1] přiznává (formou výjimky z obecného pravidla vyjádřeného v ) popěrnému úkonu dlužníka vliv na zjištění popřené pohledávky jen za trvání reorganizace ( ) nebo za trvání účinků schválení oddlužení ( ). Obsah popěrného práva dlužníka je tedy (co do způsobilosti ovlivnit popřením pohledávky její zjištění) užší než obsah popěrného práva insolvenčního správce; oproti insolvenčnímu správci nemůže dlužník zabránit zjištění pohledávky jejím popřením, je-li v konkursu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[2] Jinak řečeno – nejde-li o konkurs – obecně platí (s výjimkou danou ustanovením co do úpravy vlivu popření pohledávky insolvenčním správcem na hlasovací právo věřitele popřené pohledávky), že popření pohledávky dlužníkem má „tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem“ a „pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce“.

[3] Popře-li insolvenční správce pravost nebo výši nevykonatelné pohledávky anebo pořadí pohledávky (lhostejno, zda vykonatelné), je osobou věcně legitimovanou k podání incidenční žaloby přihlašovatel popřené pohledávky ( ) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 105/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2016, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 116/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

[4] Pominou-li účinky schválení oddlužení, přestává popření pohledávky dlužníkem mít (v rozsahu popření) vliv na zjištění pohledávky. Žalobu, kterou se věřitel proti popírajícímu dlužníku domáhá určení pravosti pohledávky, soud v této situaci odmítne jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna ( ) [srov. R 117/2019]. Obdobně se uvedený závěr prosadí také v poměrech reorganizace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2021, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 72/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[5] Účinky prohlášení konkursu nastávají erga omnes (vůči všem osobám) okamžikem (dnem, hodinou a minutou) zveřejnění usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka v insolvenčním rejstříku ( ) [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sp. zn. ]. Jde přitom o skutečnost, jež vychází zároveň z dikce , určujícího, že není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. ).

[6] Soud při zjišťování skutkového stavu věci bere v úvahu nejen skutečnosti, které tu byly před zahájením řízení, respektive v době jeho zahájení, nýbrž přihlíží také ke všemu, co nastalo za řízení, a to až do vyhlášení rozsudku ( ), resp. usnesení ( ). Tato zásada platí i pro odvolací řízení ( ) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sp. zn. , a judikaturu v něm označenou].

15. Odvolacímu soudu nelze (v obecné rovině) vytknout, že by se v projednávané věci takto ustaveným judikaturním závěrům protivil. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu přesto nemůže obstát.

16. Odvolací soud rozhodl dovoláním napadeným rozhodnutím o odmítnutí žaloby podle v době, kdy usnesení insolvenčního soudu o přeměně reorganizace druhého žalovaného v konkurs dosud (jakkoli nastaly účinky prohlášení konkursu na jeho majetek již okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku) nenabylo právní moci (jinak řečeno, usnesení insolvenčního soudu nebylo nezměnitelné). Z insolvenčního rejstříku pak Nejvyšší soud zjistil, že Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. června 2023, č. j. , -201, k odvolání druhého žalovaného zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 22. února 2023, č. j. -158, (mimo jiné) právě v rozsahu, ve kterém insolvenční soud přeměnil reorganizaci druhého žalovaného v konkurs a potud vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Nové rozhodnutí o přeměně reorganizace druhého žalovaného v konkurs nebylo vydáno.

17. Zrušení usnesení insolvenčního soudu o přeměně reorganizace druhého žalovaného v konkurs odvolacím soudem působí – při posuzování účinků popření pohledávky dlužníkem – zásadně s účinky ex tunc (jako by insolvenční soud takové rozhodnutí nevydal a popření pohledávky dlužníkem nepřestalo mít vliv na zjištění popřené pohledávky).

18. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené měnící rozhodnutí zrušil (včetně závislých výroků o nákladech řízení) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( a odst. 2 věta první ).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2025

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu