Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 135/2023-94

MSPH 76 INS 2762/2011176 ICm 5188/201729 ICdo 135/2023-94

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce RAVAK a. s., se sídlem v Příbrami, Obecnická 285, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 25612492, zastoupeného JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, proti žalovanému CRUZ DEL SUR, a. s., se sídlem v Praze 7, Farského 1121/9, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 04408764, zastoupeného Mgr. Robertem Klenkou, advokátem, se sídlem v Praze, Rohanské nábřeží 671/15, PSČ 186 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s., se sídlem v Praze 4, Holušická 2221/3, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 27167909, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2023, č. j. 176 ICm 5188/2017, -49 ( ), takto: I. Dovolání se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 238,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

1.

Usnesením ze dne 24. listopadu 2022, č. j. 176 ICm 5188/2017-32, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl, že se v řízení pokračuje (bod I. výroku), odmítl žalobu (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení, soudním poplatku a složené jistotě (body III., IV. a V. výroku).

2. Insolvenční soud takto rozhodl po skončení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (OLEO CHEMICAL, a. s.) před insolvenčním soudem pod sp. zn. , a to ve sporu o určení pravosti přihlášené pohledávky žalovaného (CRUZ DEL SUR, a. s.), kterou žalobce (RAVAK a. s.) popřel coby přihlášený věřitel dne 4. května 2017 (B-31); insolvenční soud přitom vyšel z toho, že:

[1] Usnesením ze dne 25. května 2019, č. j. 176 ICm 5188/2017-29, přerušil incidenční spor „po dobu trvání reorganizace dlužníka“.

[2] Usnesením ze dne 29. července 2022, č. j. -1169, které nabylo právní moci téhož dne, vzal na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu.

3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení , 4 a 5, , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a odkazuje na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že „reorganizace i insolvenční řízení skončily“, přičemž „při úspěšné reorganizaci“ a po skončení insolvenčního řízení nemůže žaloba vyvolat žádné účinky, respektive žalobce ztratil aktivní legitimaci k podání žaloby; proto jeho žalobu odmítl jako podanou osobou, která k tomu není oprávněna.

4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. dubna 2023, č. j. 176 ICm 5188/2017, -49 ( ), potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. až V. výroku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , , a a ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 99/1063 Sb., (dále též jen „ “) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:

6. Insolvenční řízení je skončeno tím, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění reorganizačního plánu dlužníka. Rozsudky o incidenčních žalobách „platí a jsou účinné“ jen po dobu do skončení insolvenčního řízení a nezakládají práva a povinnosti po jeho skončení; žalobce jako přihlášený věřitel není po skončení insolvenčního řízení osobou aktivně legitimovanou k podání incidenční žaloby podle (insolvenční řízení je skončeno a insolvenční soud v jeho průběhu nerozhodl o tom, že povolená a schválená reorganizace dlužníka se ruší a na majetek dlužníka se prohlašuje konkurs). Za této situace „platí“ , popěrný úkon žalobce přestal mít vliv „na určení pravosti popření pohledávky“ přihlášené žalovaným, takže je správný závěr o odmítnutí žaloby podle ; i kdyby tomu tak nebylo, musel by insolvenční soud řízení zastavit pro nedostatek podmínek řízení, protože „zákonnou podmínkou“ pro projednání žaloby je „trvání insolvenčního řízení“.

7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

8. Konkrétně dovolatel předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku, zda je skončení reorganizace splněním podstatných částí reorganizačního plánu „důvodem pro odmítnutí“ jeho popěrného úkonu, jestliže pohledávka žalovaného byla přezkoumána insolvenčním správcem jmenovaným na návrh dlužníka postupem podle věty druhé , přičemž „popíraný věřitel“ hlasoval pro povolení reorganizace dlužníka.

9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel podotýká, že v případě, kdy dlužník předkládá „předbalený“ reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů a polovinou všech nezajištěných věřitelů ( ), přezkoumává pohledávky přihlášených věřitelů insolvenční správce, který byl ustanoven jen „díky tomu“, že tito věřitelé „jmenování“ takového insolvenčního správce „sami podpořili“; v takovém případě není insolvenční správce „dostatečně nestranný a nezávislý“, takže nemůže platit (věřitel popírající pohledávku jinou přihlášeného věřitele má mít možnost „obrátit se na soud“).

10. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako zjevně bezdůvodné, popřípadě nepřípustné.

11. Dovolatel v replice setrvává na dovolání a své argumentaci.

12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

13. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení , když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , a v posouzení dovoláním otevřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem neřešenou.

14. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají; Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

16. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení :

§ 159

(1) Incidenčními spory jsou

a/ spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek,

(…)

(4) V incidenčních sporech podle odstavce 1 písm. a/ až c/ a e/ až g/ lze pokračovat po skončení insolvenčního řízení zrušením konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c/ nebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizačního plánu, anebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení. Incidenční spory podle odstavce 1 písm. a/ se v takovém případě považují za spory o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášených pohledávek pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, a incidenční spory podle odstavce 1 písm. b/, s výjimkou sporů o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5, za spory o určení, zda věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota náležela do majetkové podstaty dlužníka ke dni skončení insolvenčního řízení.

(…)

§ 160

(1) Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.

(…)

(4) Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat.

§ 192 Popření přihlášených pohledávek

(1) Pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

(…)

§ 200Popření pohledávky přihlášeným věřitelem

(1) Věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.

(…)

(2) K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce a, je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, nejpozději do 10 dnů po uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek; v případě řešení úpadku oddlužením lhůta neskončí dříve než 7 dní ode dne zveřejnění přihlášky pohledávky v insolvenčním rejstříku. V případě postupu podle věty první se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží.

(3) Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce nebo nejpozději v rozhodnutí podle § 410.

(…)

(5) Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání a, je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, po schválení zprávy o přezkumu, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil.

(…)

§ 336

(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek v reorganizaci obdobně § 190 až 202.

(…)

(4) Popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace vliv na zjištění popřené pohledávky.

(…)

17. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka a do vydání napadeného usnesení nedoznala změn. Budiž dodáno, že s přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (16. února 2017) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka i v době od 1. června 2019 uplatní ve znění účinném do 31. května 2019. Srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

18. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace vliv ani na zjištění (a následné uspokojení) popřené pohledávky, ani na hlasovací právo věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena. Skutečnost, že se takové popření pohledávky považuje za žalobu, kterou věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil, čímž byl zahájen incidenční spor, na výše uvedeném závěru nic nemění; právně významné účinky takto zahájeného řízení by totiž (fakticky) nastaly (mohly nastat) jen v souvislosti s (případnou) přeměnou reorganizace v konkurs ( ). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2022, sen. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 91/2023 (dále jen „R 91/2023“).

19. Na tom, že popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace vliv na zjištění popřené pohledávky ( ) nic nemění ani okolnost, že jde v daném případě o tzv. předjednanou (předbalenou, předpřipravenou) reorganizaci ve smyslu . Z ekonomického pohledu lze předjednanou reorganizaci zjednodušeně definovat jako takovou reorganizaci, kdy se dlužníkovi podařilo s potřebným počtem věřitelů dohodnout na způsobu provedení reorganizace, a to pokud možno ještě před samotným zahájením insolvenčního řízení. Právní konstrukce reorganizace, a zvláště pak předjednané reorganizace, vychází zásadně z předpokladu aktivního zapojení dlužníka (dlužník je buď iniciátorem snahy o reorganizaci, nebo alespoň významně spolupracuje). S tímto řešením souvisí i nevyslovený předpoklad, že dlužníkovo účetnictví a další dlužníkem poskytované informace dávají pravdivý obraz o jeho finanční situaci (zejména o jeho dluzích). Srov. v literatuře Sprinz, P., Jirmásek, T., Řeháček, O., Vrba, M., Zoubek, H. a kol. . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, , marg. č. 1. (dostupné na beck-online.cz).

20. Každý schválený reorganizační plán totiž musí splňovat předpoklady uvedené v , b/, d/ a e/ . Zákonnost, poctivost, vyšší uspokojení než v případě řešení úpadku konkursem a úhrada pohledávek za majetkovou podstatou tak patří mezi objektivní podmínky, bez nichž schválení reorganizačního plánu nepřipadá vůbec v úvahu. Jestliže insolvenční soud naplnění uvedených předpokladů posoudí nesprávně, pak může každý z věřitelů, který hlasoval proti přijetí reorganizačního plánu, uplatňovat v rámci opravných prostředků námitky nedostatku předpokladů pro schválení reorganizačního plánu (a to i v případě, že jinak schválily reorganizační plán všechny skupiny věřitelů). Uvedené plyne z toho, že tyto předpoklady jsou nutné pro řádný průběh reorganizace (chrání zájem všech věřitelů na řádném průběhu reorganizace), a pokud věřitel hlasoval proti přijetí reorganizačního plánu, pak důvodem takového hlasování mohlo být právě nesplnění některého z předpokladů (písm. a/, b/, d/, e/), jež by mohl ohrožovat samotnou reorganizaci. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2022, sen. zn. , uveřejněné pod číslem (dále jen „ “).

21. Je-li v předloženém reorganizačním plánu podle určena osoba insolvenčního správce, který je následně ustanoven do funkce insolvenčním soudem ( ), pak tuto situaci nelze interpretovat, jak činí dovolatel, že jde o insolvenčního správce nedostatečně „nestranného“ či „nezávislého“. Především lze uvést, že i takto ustanovený insolvenční správce je samostatným procesním subjektem insolvenčního řízení ( ), který není zástupcem věřitelů, ani zástupcem dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2015, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 10/2016 Sb. rozh. obč.). Mezi jeho povinnosti mimo jiné patří vyvinout veškeré úsilí, aby každý z věřitelů byl (v souladu s ) uspokojen v co nejvyšší míře, kdy společnému zájmu věřitelů musí dát přednost i před svými vlastními zájmy i zájmy jiných osob ( ) [srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sen. zn. ). Neplní-li insolvenční správce své povinnosti, odpovídá za škodu, kterou takovým jednáním způsobil ( ). K tomu srov. .

22. Nejvyšší soud se ve své judikatuře rovněž opakovaně vyjádřil k ustanovení , podle nějž je věřitel oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Po novele provedené s účinností od 31. března 2011 totiž připouští možnost věřitelů popírat pohledávky jiných věřitelů a zcela specificky upravuje podmínky, za nichž může věřitel dosáhnout toho, že pohledávka jiného věřitele nebude v insolvenčním řízení uspokojena. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. , a dále nález pléna Ústavního soudu ze dne 2. července 2019, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 223/2019 Sb., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sen. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2021, sen. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. V souladu s tím by měla být vykládána i ustanovení , která upravují postup v incidenčním sporu vyvolaném popěrným úkonem věřitele. Úprava popěrného práva věřitelů, vtělená do , vychází z koncepce, že zákon sice přiznává věřitelům právo popírat pohledávky jiných věřitelů, avšak – s ohledem na zkušenosti z aplikace dřívější úpravy úpadkového práva v zákoně č. , o konkursu a vyrovnání – účinky těchto popěrných úkonů a možnost domoci se vyloučení uspokojení pohledávek jiných věřitelů v rámci insolvenčního řízení podmiňuje splněním striktně nastavených podmínek. K tomu dále srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2023, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 22/2024 Sb. rozh. obč.

23. Uvedené „striktně nastavené podmínky“, jež se promítají v textu , jsou doplněny právě zvláštní úpravou pro způsob řešení úpadku reorganizací ( ). V R 91/2023 Nejvyšší soud s odkazem na důvodovou zprávu ke zmiňovanému , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ),ve znění pozdějších předpisů, a , , jenž byl jako vládní návrh zákona projednáván Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky (sněmovní tisk číslo 233, 6. volební období, 2010-2013), dovodil vzájemný soulad doslovného znění zákona s jeho smyslem a účelem. Z toho jednoznačně plyne, že zákonodárce zamýšlel chránit majetkové zájmy věřitelů v reorganizaci jiným způsobem než tím, že by jim přiznal „plné prosazení účinků popěrných úkonů“ (sledovaným cílem je zamezit účelovému popírání pohledávek ze strany věřitelů a upřednostnit společný oprávněný zájem věřitelů před individuálním zájmem popírajícího věřitele).

24. Zbývá prověřit správnost závěru, že popírající věřitel není osobou oprávněnou vést spor o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášených pohledávek pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, poté, kdy insolvenční řízení skončilo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění reorganizačního plánu ( ).

25. Neodmítne-li insolvenční soud popření pohledávky přihlášeným věřitelem, považuje se takové popření pohledávky za žalobu, kterou věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil ( ). Tím byl sice zahájen incidenční spor o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky ( ), avšak právně významné účinky takto zahájeného řízení nastanou jen v souvislosti s (případnou) přeměnou reorganizace v konkurs (srov. opět R 91/2023). Popření pohledávky a zahájený incidenční spor tak ještě potenciálně mohou mít vliv na zjištění popřené pohledávky v závislosti na dalším průběhu insolvenčního řízení a změně způsobu řešení úpadku dlužníka; tím, že reorganizace skončila splněním reorganizačního plánu, které vzal insolvenční soud na vědomí, však popření pohledávky přestává mít vliv na zjištění popřené pohledávky trvale a nevratně. Následkem toho, že popření pohledávky přestává mít vliv na zjištění pohledávky, je přitom podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ztráta oprávnění vést incidenční spor (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2018, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 117/2019 Sb. rozh. obč., nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2025, sen. zn. ).

26. Uvedené je v souladu jednak se smyslem a účelem „striktních podmínek“ nastavených pro popěrné úkony přihlášených věřitelů, jednak se smyslem a účelem reorganizace coby sanačního způsobu řešení úpadku, který vede k nápravě nepříznivých finančních poměrů dlužníka a v souladu s reorganizačním plánem zásadně k zániku dosavadních práv všech věřitelů vůči dlužníkovi ( ). Nemůže-li popírající věřitel prosadit své individuální majetkové zájmy za trvání reorganizace účinným popřením pohledávky jiného věřitele (neboť jeho zájmy jsou chráněny jinak), tím spíše tak nemůže činit po úspěšné reorganizaci.

27. V poměrech dané věci lze upřesnit, že popření bylo (účinnou) žalobou ve shora uvedeném smyslu v těch fázích insolvenčního řízení, kdy netrvaly účinky povolené reorganizace [první dvě usnesení o povolení reorganizace (A-250, A-292) byla zrušena nálezy Ústavního soudu a účinky reorganizace povolené třetím usnesením (B-426) dočasně pominuly nepravomocnou přeměnou reorganizace v konkurs (B-697, B-783)]; v době trvání účinků povolené reorganizace, která byla definitivním způsobem řešení úpadku dlužníka, však takové popření opět přestalo mít vliv na zjištění pohledávky žalovaného a incidenční spor nebylo možno na základě takové žaloby projednat.

32. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání zamítl ( ).

28. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo zamítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem ve výši jedné poloviny za úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 21. července 2023), která podle ustanovení bodu 5., , a a odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. prosince 2024, činí 1 550 Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu v témže znění) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( , odst. 3 písm. b/ ) ve výši 388,50 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 2 238,50 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.

V Brně dne 26. 2. 2026

Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu