Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 112/2024-P9-20

MSPH 96 INS 24533/202029 NSČR 112/2024-P9-20

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka TY INVEST GROUP, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Vřesová 684/12, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 26468204, zastoupeného JUDr. Petrem Vališem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 1093/27, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o odmítnutí přihlášky pohledávky, o dovolání věřitele č. 9 H. S., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Bičanem, advokátem, se sídlem v Brně, Jezuitská 13/11, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. července 2024, č. j. , -8, takto: Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

1.

Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 28. května 2024, č. j.

-3, odmítl

přihlášku pohledávky P9 věřitele č. 9 (H. S.) [bod I. výroku] a rozhodl, že v rozsahu přihlášky P9 právní mocí usnesení končí jeho účast v insolvenčním řízení dlužníka (TY INVEST GROUP, s. r. o.) [bod II. výroku].

2. K odvolání věřitele č. 9 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. července 2024, č. j. , -8, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

3. Odvolací soud – cituje zejména ustanovení a 5 , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ustanovení , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. ledna 2014, ustanovení , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a ustanovení , (dále též jen „ “), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – shrnul shodně s insolvenčním soudem, že pohledávka P9 byla zjištěna (pouze) ve výši 5 700 972,13 Kč, což činí méně než 50 % celkové přihlášené výše 13 453 087,32 Kč, a proto se k přihlášce pohledávky nepřihlíží a účast věřitele č. 9 v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka se ukončuje. Odvolací soud měl za nesprávný názor věřitele č. 9, že rozhodnutí insolvenčního soudu v odporovém sporu záviselo na úvaze soudu ve smyslu a že proto není dán důvod pro odmítnutí jeho přihlášky; vysvětlil zároveň, že rozhodnutí insolvenčního soudu není rozhodnutím ve věci samé, proto jej z pověření soudce byl oprávněn vydat asistent soudce.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 9 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Konkrétně dovolatel (podle obsahu dovolání) předestřel Nejvyššímu soudu k řešení následující otázky:

[1] Je asistent soudce oprávněn rozhodnout o odmítnutí přihlášky pohledávky podle ?

[2] Záviselo rozhodnutí o pravosti a výši pohledávky dovolatele na úvaze soudu ve smyslu ?

5. Dovolatel v mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje, že insolvenční soud nebyl správně obsazen, neboť k vydání rozhodnutí o odmítnutí přihlášky není oprávněn asistent soudce. Dále dovolatel míní, že soudy neměly jeho přihlášku odmítnout, neboť rozhodnutí v incidenčním sporu o určení pravosti a výše jeho pohledávky vyžadovalo vypořádat argumentaci účastníků sporu a záviselo tak na úvaze soudu ve smyslu .

6. Insolvenční správkyně dlužníka (Mgr. Gabriela Nejedlíková) ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.

7. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

8. Pro insolvenční řízení je rozhodný ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II, bod 1., části první , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, , , ve znění pozdějších předpisů, , kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], a to s výjimkou nastavenou pro , a v části první článku II bodu 2. a 3.

9. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání, když možnost zabývat se první dovolací otázkou (která ve skutečnosti poukazuje na tvrzenou zmatečnostní vadu z důvodu nesprávného obsazení insolvenčního soudu) je odvozena od toho, zda je dovolání (jinak) přípustné pro druhou dovolatelem formulovanou právní otázku.

10. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v , takže zbývá určit, zda je přípustné podle (když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v ).

11. Dovolání je přípustné podle pro řešení otázky výkladu pojmu „úvaha soudu“ ve smyslu ; potud jde totiž o věc dovolacím soudem v daných souvislostech neřešenou.

12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

13. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení a :

( )

(1)

Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor.

)

Lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.

)

(…)

(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

14. Ustanovení , jakož i ustanovení a platí beze změny od zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (25. listopadu 2020).

15. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

16. Úvahou soudu ve smyslu je míněn postup, který se uplatní tam, kde je v soudním řízení základ nároku zjištěn (dán), avšak jeho výši lze zjistit (určit) jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec; stejně tak je míněna i závislost rozhodnutí o výši nároku na znaleckém posudku. Zákon má na mysli situace, kdy je nárok prokázán co do svého právního základu a obtíže skutkových zjištění či úplná nemožnost těchto zjištění jsou spojeny jen s výší uplatněného nároku; jde v tomto směru o obtíže při skutkovém posouzení. Nepoměrné obtíže při zjišťování výše nároků mohou být dány též nepřiměřenými náklady na zjišťování okolností rozhodných pro výpočet výše nároku.

17. Pojem „úvaha soudu“ se v jiných procesních souvislostech obdobně vykládá pro účely rozhodování o nákladech řízení podle [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2016, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 121/2017 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 121/2017“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., a v komentářové literatuře srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 977] a pro účely dokazování ohledně výše žalobou uplatněného nároku podle (srov. opak. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 941).

18. V tomto duchu je proto nutno vykládat , podle něhož se v insolvenčním řízení nadále přihlíží k přihlášce pohledávky, ačkoliv skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, jestliže rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky záviselo na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. I zde musí být dán základ přihlášené pohledávky, přičemž nadhodnocení její přihlášené výše věřitelem je dáno objektivními obtížemi při zjišťování její skutečné výše. K překonání obtíží při dokazování skutečné výše pohledávky přiměřeně ( ) slouží i v incidenčních sporech o určení pravosti a výše přihlášené pohledávky institut úvahy soudu ve smyslu , neboť incidenční odporový spor se vede a projednává jako sporné civilní řízení ( , ). Úvahou soudu podle se tak rozumí úvaha soudu ve smyslu učiněná v rámci rozhodování insolvenčního soudu v incidenčním sporu o určení pravosti a výše přihlášené pohledávky, tedy úvaha ohledně určení výše nároku, jehož základ je dán, avšak výši nároku lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec. Úvahou soudu naopak nelze v této souvislosti chápat jakoukoliv myšlenkovou činnost, která vede soud k jeho rozhodnutí (včetně vypořádání argumentace účastníků řízení), neboť v tomto smyslu každé soudní rozhodnutí spočívá na úvaze.

19. Tomuto závěru odpovídá i teleologický výklad ustanovení ; jde-li o nárok nejisté výše, nedává rozumný smysl sankcionovat přihlášeného věřitele tím, že se k jeho přihlášce nebude přihlížet ani v rozsahu jejího zjištění; stejným účelem je ostatně vedena i úprava náhrady nákladů řízení ( ), kdy na takového věřitele (žalobce) se pohlíží jako na procesně zcela úspěšného (k tomu srov. např. R 121/2017).

20. V poměrech projednávané věci nebyl dovolatel v incidenčním odporovém sporu úspěšný vzhledem k důvodně vznesené námitce promlčení ohledně příslušenství pohledávky (srov. odst. 19 napadeného usnesení odvolacího soudu), což dovolatel v dovolání nijak nezpochybňuje. Promlčení pohledávky (nebo její části) je přitom typickým důvodem pro popření pravosti (základu) pohledávky ( ). Rozhodnutí insolvenčního soudu v incidenčním odporovém sporu tak nespočívalo na úvaze ve smyslu a , nýbrž na tom, že nebyl dán základ pohledávky co do jejího příslušenství.

21. K námitce, že odmítnutím přihlášené pohledávky byla dovolateli odepřena soudní ochrana a že jde o postup rozporný s právem na spravedlivý proces, Nejvyšší soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu (na níž nemá důvod cokoliv měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolení), podle níž úprava není rozporná s ústavním pořádkem České republiky. Již v usnesení ze dne 30. září 2013, sen. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2014, pod číslem 135, Nejvyšší soud uzavřel, že hranice 50 % je dostatečně vysoká k tomu, aby rozumně uvažující věřitel byl schopen odhadnout svůj úspěch s přihlášenou pohledávkou v rozsahu, při němž se nedostane do konfliktu se sankcí nastavenou ustanovením věty první . Tento závěr přitom Nejvyšší soud přijal též na základě závěrů obsažených v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. , jímž Ústavní soud zastavil řízení o návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení ustanovení , , , a .

22. Námitkou nesprávného obsazení insolvenčního soudu dovolatel vystihuje tzv. zmatečnostní vadu podle ustanovení , k níž dovolací soud přihlíží u přípustného dovolání ( ). Nejvyšší soud nicméně nepochybuje o tom, že asistent soudce je oprávněn na základě pověření soudce vydat usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky a ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení (srov. a 5 zákona o soudech a soudcích a ), neboť nejde o žádnou z výjimek uvedených v

23. Nejvyšší soud proto dovolání zamítl podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2025

Mgr. Hynek Zoubek

předseda senátu