Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 45/2025-161

-161

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Helenou Myškovou v právní věci žalobce Z. Š. zastoupeného Mgr. Šárkou Hammer, advokátkou, se sídlem v Mladé Boleslavi, 17. listopadu 1477, PSČ 293 01 proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Liberecký kraj, se sídlem v Liberci, 1. máje 97, PSČ 460 02, identifikační číslo osoby 72080043, o popření vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Z. Š., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2024, č. j. , -103 (), takto:

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 16. července 2024, č. j. -57, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) odmítl žalobu ze dne 25. května 2024, kterou se žalobce jako dlužník v insolvenčním řízení domáhal určení, že pohledávky žalovaného přihlášené přihláškou P1 nejsou po právu (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční soud správně žalobu dle , o úpadku a způsobech jeho řešení (), odmítl jako opožděnou a ohledně pohledávek nepopřených žalobcem jako žalobu podanou neoprávněnou osobou.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího i insolvenčního soudu a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel namítá, že „rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s právními předpisy“.

5. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné.

6. Podle ustanovení , (dále též jen „“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

7. V dané věci mohla být přípustnost dovolání založena jen při splnění některého z předpokladů uvedených v , podle něhož je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 45/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

9. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (viz R 4/2014). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. ). Má-li přípustnost dovolání spočívat v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí dovolatel označit judikatorní závěry, od nichž by se měl dovolací soud odklonit (srov. k tomu např. R 4/2014 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ). Mělo-li by být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, muselo by být z obsahu dovolání patrné, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. též důvody R 4/2014). Takové údaje se ovšem z dovolání nepodávají.

10. V dovolání dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, formuloval dovolací návrh a argumentačně se vymezil k důvodům, pro které by titul pohledávky žalovaného měl být (dle mínění dovolatele) absolutně neplatný. Dovolatel však v dovolání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tedy které z hledisek uvedených v považuje za splněné), ani neformuloval žádnou právní otázku, na jejímž řešení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a která by měla být přezkoumána dovolacím soudem.

11. Též judikatura Ústavního soudu ústí v závěr, podle kterého „náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2015, sp. zn. ). Ve stanovisku pléna sp. zn. pak Ústavní soud dodal, že: „neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d“. I v další své nálezové judikatuře Ústavní soud Nejvyššímu soudu netoleruje, pokud ten projedná dovolání, aniž by bylo vybaveno předepsanými obsahovými náležitostmi (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. -2, uveřejněný pod č. 23/2020 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

12. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle a , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti (srov. ), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a a uložil žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, nahradit náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání ze dne 4. března 2025, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaný nebyl v dovolacím řízení zastoupen). Ty v dané věci sestávají z paušální náhrady ve výši 300 Kč ( , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

14. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

Poučení:Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 9. 4. 2025

JUDr. Helena Myšková

předsedkyně senátu