Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
100976.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 3963/17
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní korporace MOTO PRIM, s. r. o., sídlem Aloise Gavlase 39/16, Ostrava, zastoupené Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem, sídlem 28. října 438/219, Ostrava, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2017 č. j. 25 Cm 163/2005 -907, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Rostislava Kuliga, 2) Rostislava Kuliga, 3) Petra Kuliga a 4) obchodní korporace České Radiokomunikace a. s., sídlem Skokanská 2117/1, Praha 6 - Břevnov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
2. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 11. 9. 2017 č. j. 25 Cm 163/2005 -893 vydaným asistentem soudkyně byla stěžovatelka vyzvána, aby do deseti dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 4 095 820 Kč. Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala dne 3. 10. 2017 námitky, které však nebyly odůvodněny. Usnesením městského soudu ze dne 2. 11. 2017 č. j. 25 Cm 163/2005 -907 bylo usnesení napadené námitkami bez výzvy k jejich odůvodnění potvrzeno.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že potvrzení usnesení obsahujícího výzvu k zaplacení doplatku soudního poplatku bylo protiústavní, neboť městský soud nepostupoval podle § 43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř. "), a nevyzval stěžovatelku k odstranění vad jejího podání. Městský soud tak nemohl zjistit, z jakých důvodů stěžovatelka usnesení napadá a čeho se domáhá. Uvedeným postupem podle stěžovatelky rovněž došlo k porušení pravidel poučovací povinnosti podle § 5 o. s. ř. o. s. ř. V této souvislosti odkázala na dřívější rozhodovací praxi Ústavního soudu, zejména nález ze dne 15. 9. 2011
sp. zn. III. ÚS 1233/11
(pozn.: rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. l Listin y je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústav y). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústav y) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996
sp. zn. II. ÚS 81/95
(U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody. Žádný z těchto závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit, neboť Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a usnesením městského soudu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že nesprávným postupem městského soudu, který ji nevyzval k doplnění podaných námitek, jí byla odňata možnost domáhat se přezkumu napadeného usnesení obsahujícího výzvu k zaplacení doplatku soudního poplatku.
7. Z § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, dále platí, že proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu , může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně. Podle § 212a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. platí, že rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle odst. 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a § 209 ) žádné odvolací důvody. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci nebylo napadeno usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze vyslovit závěr, že neuvedení námitkových důvodů nebránilo projednání námitkového podání (§ 212a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a contrario).
8. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že městský soud při rozhodování o námitkách stěžovatelky aplikoval výše uvedená ustanovení, a proto v jeho postupu nelze spatřovat žádná pochybení.
9. Na základě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že postupem městského soudu nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2018
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu