Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 189/2023

KSLB 76 INS 22654/201176 ICm 2102/2022

-256

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně H. J., zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/37, PSČ 470 01, proti žalovaným 1. V. V., 2. M. P., zastoupenému prvním žalovaným jako obecným zmocněncem, a 3. K., jako insolvenčnímu správci dlužníka J. J., za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, se sídlem v Liberci, Pelhřimovská 541/16, PSČ 460 01, o vypořádání společného jmění manželů a o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. J., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. , o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022, č. j. , -535, , , ( ), vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2023, č. j. 76 ICm 2102/2022, -224 ( ), takto:

Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením ze dne 5. února 2021, č. j. -334, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) zastavil řízení o žalobě podané žalobkyní (H. J.) v části týkající se požadavku žalobkyně, aby v rámci vypořádání společného jmění žalobkyně a dlužníka (J. J..) byl přikázán do výlučného vlastnictví dlužníka označený majetek. Učinil tak pro částečné zpětvzetí žaloby.

2. Usnesením ze dne 16. února 2021, č. j. -336, insolvenční soud nepřipustil označenou změnu žaloby z 5. února 2021 [tak, aby třetí žalovaný K., jako insolvenční správce dlužníka vydal žalobkyni označené věci].

3. Usnesením ze dne 18. března 2021, č. j. -380, insolvenční soud zamítl návrh žalobkyně a dlužníka ze dne 16. března 2021 na přerušení řízení do právní moci rozhodnutí ve věci vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. .

4. Rozsudkem ze dne 26. března 2021, č. j. -428, insolvenční soud:

[1] Zamítl žalobu na vypořádání společného jmění žalobkyně a dlužníka (bod I. výroku)

[2] Zamítl žalobu o náhradu škody ve výši 30 miliónů Kč (bod II. výroku).

[3] Uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí prvnímu žalovanému (V. V.) částku 300 Kč, druhému žalovanému (M. P.) částku 600 Kč a třetímu žalovanému částku 1.815 Kč (body III. až V. výroku).

[4] V rozsahu, v němž se žalobkyně žalobou na vypořádání společného jmění manželů domáhala toho, aby do jejího výlučného vlastnictví byly přikázány označené movité věci, žalobu zamítl vůči prvnímu a druhému žalovanému a řízení o žalobě zastavil vůči třetímu žalovanému (body VI. a IX. výroku).

[5] V rozsahu, v němž se žalobkyně žalobou na vypořádání společného jmění manželů domáhala toho, aby do jejího výlučného vlastnictví byly přikázány označené movité věci a nemovité věci, žalobu zamítl vůči prvnímu a druhému žalovanému a řízení o žalobě zastavil vůči třetímu žalovanému (bod VII. výroku).

[6] V rozsahu, v němž se žalobkyně žalobou na vypořádání společného jmění manželů domáhala toho, aby bylo určeno, že do jejího výlučného vlastnictví náleží označené movité věci, žalobu zamítl (bod VIII. výroku).

5. O odvoláních žalobkyně proti usnesením insolvenčního soudu ze dne 5. února 2021, 16. února 2021 a 18. března 2021 a proti rozsudku insolvenčního soudu ze dne 26. března 2021 rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. března 2022, č. j. , -535, , , ( ), tak, že:

[1] Zastavil odvolací řízení (první až čtvrtý výrok).

[2] Uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí prvnímu žalovanému částku 300 Kč, druhému žalovanému částku 300 Kč a třetímu žalovanému částku 363 Kč (pátý až sedmý výrok).

6. Usnesením ze dne 7. listopadu 2022, č. j. -191, insolvenční soud:

[1] Zamítl žalobu pro zmatečnost ze dne 21. července 2022, podanou žalobkyní proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. března 2022 (bod I. výroku).

[2] Uložil žalobkyni zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 12.342 Kč (bod II. výroku).

7. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení , (dále též jen „ “) – dospěl k závěru, že žalobkyní namítaná zmatečnostní vada řízení není dána, jelikož ta se zbavila možnosti jednat před soudem sama (tím, že nerespektovala výzvu odvolacího soudu a nepředložila mu platnou plnou moc vystavenou obecnému zmocněnci).

8. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. ledna 2023, č. j. 76 ICm 2102/2022, -224 ( ):

[1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 7. listopadu 2022 (první výrok).

[2] Určil, že žalobkyně a třetí žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Určil, že žalobkyně a první a druhý žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a z ustanovení , , , , , , a a ze závěrů judikatury Nejvyššího soudu představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn. , uveřejněným pod číslem rozh. obč. [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu], usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. , usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2006, pod číslem 147), usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2007, sp. zn. (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 94/2007 Sb. rozh. obč.), usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2007, sp. zn. , a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu ze dne 7. listopadu 2022 k následujícím závěrům:

10. Námitku podjatosti soudce, který rozhodl o žalobě pro zmatečnost, nemá odvolací soud za opodstatněnou.

11. V dané věci jde o žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení, tedy o žalobu podle Taková žaloba může být důvodná jen tehdy, je-li závěr odvolacího soudu, že odvolací řízení muselo být zastaveno, chybný.

12. Odvolací soud pak sdílí názor insolvenčního soudu, že zastavení odvolacího řízení nebylo chybné. Také odvolací soud má za prokázané, že žalobkyně nevyhověla výzvě odvolacího soudu, aby předložila plnou moc udělenou obecnému zmocněnci, prokazující její zastoupení v odvolacím řízení.

13. Ke zmatečnosti podle odvolací soud uvedl, že o takový případ nešlo, jelikož žalobou pro zmatečnost napadené usnesení odvolacího soudu nebylo pravomocným usnesením, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.

II. Dovolání a vyjádření k němu

14. Proti usnesení odvolacího soudu z 30. ledna 2023 podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení ve spojení s ve znění účinném do 31. prosince 2012 a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil.

15. První a třetí žalovaný ve vyjádřeních nemají dovolání za důvodné.

III. Přípustnost dovolání

16. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

17. Dovolání se vyjadřuje k rozmanitým procesním otázkám, neobsahuje však právně významnou dovolací argumentaci, jež by dovolovala uzavřít [coby oponentura k důvodům, pro které odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost (tedy coby oponentura závěru, že nejde o a závěru, že v rovině zastavil odvolací soud odvolací řízení správně)], že dovolání je přípustné ve smyslu kritérií nastavených v (v aktuálním znění, pro věc rozhodném) tedy, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení:

[1] právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo

[2] právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo

[3] právní otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo

[4] právní otázky dovolacím soudem vyřešené, která má být dovolacím soudem posouzena jinak.

18. Nejvyšší soud proto dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle , odmítl podle a 2

19. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 7. listopadu 2022 v bodě II. výroku o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí (o nákladech řízení a o nákladech odvolacího řízení), Nejvyšší soud odmítl dovolání bez dalšího podle , jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje ustanovení

20. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 21. prosince 2023

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu