Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 288/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Heleny Jandové, zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, sídlem Jižní 1820/53, Česká Lípa, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. , 76 ICm 2102/2022, -256 ze dne 21. prosince 2023, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Mgr. Ing. Vlastislava Vlčka, Mgr. Ing. Martina Pinta a KOPPA, v. o. s., sídlem Mozartova 679/21, Liberec, insolvenční správkyně dlužníka JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL. M., Ph.D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzovaní věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala vyslovení zmatečnosti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. , -535, , , ( ).

2. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") žalobu pro zmatečnost stěžovatelky usnesením č. j. -191 ze dne 7. 11. 2022 zamítl. Uvedl, že napadené rozhodnutí neshledal ani překvapivé a ani podle názoru krajského soudu nepředstavovalo omezení jejího vlastnického práva. Doplnil, že jediným důvodem, proč stěžovatelce nebylo řádně doručováno, byla skutečnost, že stěžovatelka na výzvu soudu nepřeložila plnou moc udělenou obecnému zmocněnci.

3. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, ve kterém navrhla, aby Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") jednak vrátil rozhodnutí soudu prvního stupně k vydání opravného usnesení z důvodu nesprávného označení žalované strany a rozhodnutí o námitce podjatosti a vyloučení soudce, jakož i k řádnému doručení. Teprve následně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu k novému projednání. Vrchní soud usnesením č. j. 76 ICm 2102/2022, -224 ( ) ze dne 30. 1. 2023 potvrdil prvostupňové rozhodnutí, když ani on žalobu pro zmatečnost neshledal důvodnou. Žádné z námitek stěžovatelky vrchní soud nepřisvědčil.

4. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud tak, že jej napadeným usnesením odmítl ve smyslu a 2 jako nepřípustné proto, že stěžovatelka nepředložila žádnou právně významnou dovolací argumentaci a nevymezila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu .

5. Bližší rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy není nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní okolnosti známy.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka zrekapitulovala průběh soudního řízení, přičemž zdůraznila, že Nejvyšší soud postupoval v její věci formalisticky. Uvedla, že rozhodnutí Nejvyššího soudu představuje porušení práva na soudní ochranu podle d a práva na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V ústavní stížnosti namítá, že dovolací důvod, jakož i předpoklad přípustnosti dovolání ve svém návrhu vymezila. Nejvyšší soud proto neměl dovolání pro vady odmítnout.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je proto k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Její ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud předesílá, že povinností dovolatele je podle řádně vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. U předpokladů přípustnosti podle musí totiž Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, pak musí zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti podle je naplněn a jak konkrétně je naplněn (k tomu blíže viz nález

sp. zn.

ze dne 29. 8. 2023).

9. Dostatečně určité vymezení přípustnosti dovolacího důvodu je obligatorní náležitostí dovolání plynoucí již z textu zákona. Přístup k Nejvyššímu soudu je z rozhodnutí zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl v rámci své primární role sjednocování judikatury obecných soudů podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy (k tomu blíže viz plenární stanovisko sp. zn ze dne 28. 11. 2017).

10. Z napadeného usnesení se podává, že Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky podle jako nepřípustné, neboť shledal, že stěžovatelka nevymezila právní argumentaci, která by byla způsobilá založit přípustnost dovolání podle . Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že podle Nejvyššího soudu stěžovatelka v posuzované věci řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tento závěr přitom sdílí i Ústavní soud po prostudování stěžovatelčina dovolání. Z obsahu dovolání totiž neplyne žádná otázka hmotného nebo procesního práva, kterou by mohla stěžovatelka přípustnost založit, a to ani ta, na kterou stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje. Ústavní soud proto v závěru Nejvyššího soudu neshledal žádné ústavněprávní relevantní pochybení.

11. Ústavní soud podotýká, že odůvodnění napadeného rozhodnutí by mohlo být důkladnější, avšak Nejvyšší soud nepochybil, když dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost. Ústavní soud tak uzavírá, že postup Nejvyššího soudu byl ústavně konformní a jeho rozhodnutí nelze považovat za přepjatě formalistické. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal důvod pro kasační zásah, neboť napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo do základních práv a svobod stěžovatelky.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2024

Kateřina Ronovská v. r.

předsedkyně senátu