Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 4086/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele A. Ž., t. č. Vazební věznice Pankrác, Soudní 988/1, Praha 4 - Nusle, zastoupeného Mgr. Michalem Sýkorou, advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. října 2017 č. j. -26, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Vězeňské služby České republiky, generálního ředitelství, sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (soudní ochranu) zaručené d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, právo na rovnost v řízení zaručené y, právo na ochranu základních práv a svobod soudní mocí zaručené y, právo na rovné zacházení zaručené a 3 odst. 1 y, právo na svobodnou volbu povolání zaručené y, právo na spravedlivou odměnu za práci zaručené a 30 odst. 1 y, právo na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky zaručené y a písm. a), písm. i) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z listin k ní přiložených, se podává, že stěžovatel se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") domáhá soudní ochrany před nezákonným zásahem orgánů vedlejší účastnice, které ho při eskortování z věznice Mírov do věznice Praha - Pankrác dne 20. 7. 2017 podrobily - dle jeho tvrzení - nezákonné aplikaci donucovacích prostředků, a v žalobě stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků. Městský soud usnesením ze dne 6. 9. 2017 č. j. -18 návrh stěžovatele zamítl a osvobození mu nepřiznal. V odůvodnění uvedl, kromě jiného, že nelze dospět k závěru, že by stěžovatel splňoval podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to s ohledem na skutečnost, že stěžovatel ze svého vlastního rozhodnutí odmítá jakékoliv pracovní zařazení, z něhož by mu mohl plynout příjem.

3. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2017 č. j. -26 zamítl (výrok I.) a nepřiznal vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (výrok II.). Napadené usnesení městského soudu shledal Nejvyšší správní soud souladné se zákonem (byť uvedl, že mělo dva výroky) a zdůraznil, že městský soud se zabýval stěžovatelovými majetkovými poměry, přičemž vycházel rovněž ze všech skutečností, které mu jsou ohledně jeho majetkové a výdělkové situace známy z úřední činnosti. Nejvyšší správní soud uzavřel, že městský soud své úvahy, které ho vedly k nepřiznání osvobození od soudního poplatku, podrobně a s přiléhavými odkazy na relevantní judikaturu vyjádřil v odůvodnění, tudíž kasační stížnost neshledal důvodnou a zamítl ji.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel konkretizuje porušení jednotlivých základních práv, k čemuž využívá odkazů na judikaturní závěry Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu. Připomíná, že požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta, které bylo vyhověno, a to (po doložení jeho příjmových a majetkových poměrů) bezplatně, zatímco městský soud jeho žádost zamítl. V závěru stěžovatel dodává, že podle y je i jeho rozhodnutí nepracovat svobodné, které mu nemůže nikdo upírat. Vzniklá situace však není dána tím, že by nechtěl pracovat, ale že ho k tomu vede stav výkonu práce ve výkonu trestu odnětí svobody.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle . Ústavní soud je totiž podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní posuzované stěžovatelově věci neshledal.

8. Stěžovatelova ústavní stížnost je polemikou se závěry učiněnými správními soudy vedenou v rovině tzv. podústavního práva. Z odůvodnění napadeného rozsudku i jemu předcházejícího usnesení městského soudu vyplývá, že oba soudy se celou záležitostí řádně zabývaly, rozvedly úvahy, kterými se při svém rozhodování řídily, a odkázaly na zákonná ustanovení, podle nichž postupovaly. Ústavní soud považuje tato odůvodnění za ústavně konformní.

9. Ústavní soud dále dodává, že je mu z vlastní úřední činnosti známo, že stěžovatelovy obsahově obdobné ústavní stížnosti byly v minulosti jako zjevně neopodstatněné odmítnuty (srov. usnesení ze dne 10. 7. 2012

sp. zn.

, ze dne 23. 8. 2012

sp. zn.

, ze dne 15. 11. 2012

sp. zn.

, ze dne 18. 10. 2016

sp. zn.

, ze dne 20. 6. 2017

sp. zn.

, ze dne 19. 9. 2017

sp. zn.

, pozn.: rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by se měl od závěrů uvedených v těchto usneseních v nynější stěžovatelově věci odchýlit.

10. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2018

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu