Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2818/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti obchodní společnosti HEAVY MACHINERY SERVICES, a. s., sídlem Jana Pernera 159, České Velenice, zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, sídlem Lazarská 11/6, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2021 č. j. , -1724 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. června 2021 č. j. -1675, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 21. 3. 2014 č. j. -64 zjistil úpadek stěžovatelky. Krajský soud svolal na den 11. 6. 2021 schůzi věřitelů, jehož hlavním bodem mělo být rozhodnutí o způsobu řešení úpadku stěžovatelky. Den před jednáním schůze věřitelů stěžovatelka vznesla námitku podjatosti rozhodujícího soudce Zdeňka Strnada.

3. Krajský soud následně v den konání schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek stěžovatelky napadeným usnesením. Z něj se podává, že krajský soud námitku podjatosti vyhodnotil jako nedůvodnou, neboť se týkala postupu rozhodujícího soudce v řízení. Opakovaně o ní nadto rozhodoval Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud"). Krajský soud zdůraznil, že vzhledem k tomu, že schůze věřitelů byla pečlivě připravena a jejím hlavním důvodem bylo rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, krajský soud schůzi věřitelů uskutečnil, aniž vznesenou námitku podjatosti předložil k rozhodnutí nadřízenému soudu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Přitom vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 20. 5. 2003 sp. zn. ) k výkladu , že nemá-li soud námitku podjatosti podanou před jednáním za důvodnou a současně věc na tomto jednání rozhodne, bude případná podjatost zkoumána toliko při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému na tomto jednání, a proto nepředložil námitku podjatosti samostatně nadřízenému soudu. Krajský soud dále uvedl, že si není vědom toho, že by spis nebyl veden v souladu s platnou úpravou, v řízení postupoval transparentně a přezkoumatelně a není v žádném "nestandardním vztahu" s insolvenční správkyní, což se podává již z usnesení vrchního soudu ze dne 7. 5. 2019 č. j. , -1194. Rozhodující soudce se necítí být jakkoli podjatý.

4. Vrchní soud potvrdil napadené usnesení krajského soudu k odvolání stěžovatelky napadeným usnesením. Vrchní soud nejprve zdůraznil, že stěžovatelka spojovala pochybnosti o nepodjatosti rozhodujícího soudce zaprvé s jeho postupem v řízení (tvrzené průtahy, chyby při vedení řízení atp.), z čehož podjatost dovozovat nelze, zadruhé, s jeho "nadstandardním vztahem" vůči insolvenční správkyni, a zatřetí, s jeho nepřátelským vztahem vůči panu Františku Savovovi, jehož krajský soud označil za ovládající osobu stěžovatelky. Podle vrchního soudu šlo o totožné námitky, které již vypořádal v usnesení ze dne 7. 5. 2019 (sub 3 in fine). Odkazovala-li stěžovatelka na vyloučení rozhodujícího soudce Zdeňka Strnada pro poměr k insolvenční dlužnici v jiné věci (usnesení vrchního soudu ze dne 7. 9. 2020 č. j. , -295), šlo o jinou situaci. Soudce Zdeněk Strnad v odkazované věci reagoval předžalobní výzvou adresovanou insolvenční dlužnici (provozující mimo jiným internetové zpravodajství) na zveřejněný článek, který jeho práci kritizoval; obdobné okolnosti nyní posuzovanou věc nedoprovází.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti trvá na tom, že rozhodující soudce Zdeněk Strnad měl být vyloučený z projednávání a rozhodování v její věci. Stěžovatelka odkazuje na jiné insolvenční řízení vedené u krajského soudu pod sp. zn. (sub 4), ve kterém byl týž rozhodující soudce z rozhodnutí a projednání věci vyloučen. Rozhodující soudce Zdeněk Strnad v uvedené věci označil několikrát jednání Františka Savova (domnělou ovládající osobu stěžovatelky) za účelové a mající za cíl zmařit účel insolvenčního řízení. Nikdy přitom nebylo prokázáno, že František Savov by se jakkoli v uvedeném řízení angažoval. Je proto zřejmé, že rozhodující soudce má k uvedené osobě nepřátelský vztah. Stěžovatelka zdůrazňuje, že pochybnost o podjatosti soudce je dána i tehdy, jeví-li se objektivně, že soudce má určitý poměr k věci či účastníkům řízení. Stěžovatelka dále tvrdí, že uvedené dostatečně popsala v odvolání proti napadenému usnesení krajského soudu, avšak vrchní soud na její námitky nereagoval adekvátně. Konečně stěžovatelka tvrdí, že její ústavní stížnost je přípustná; podala-li by stěžovatelka dovolání, k namítaným vadám jako tzv. procesním vadám nelze v dovolacím řízení přihlížet bez dalšího, není-li dovolání shledáno přípustným ( věta druhá ), což by v nyní posuzované věci nemohlo nastat. Nelze ani použít žalobu pro zmatečnost. Uvedený opravný prostředek by totiž byl odmítnut "s ohledem na rozsah procesních vad", přestože je zmatečnostním důvodem, rozhodoval-li ve věci vyloučený soudce [ ].

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem nepřípustným.

7. Podle ve spojení s je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. Podle může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, rozhodoval-li vyloučený soudce nebo přísedící. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ve smyslu rozhodnutím, kterým bylo řízení skončeno, rozumí v insolvenčním řízení i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016 sen. zn. , bod 53. rozsudku 29. 8. 2019 sen. zn. či bod 36. usnesení ze dne 31. 8. 2020 sen. zn. ).

8. Stěžovatelka v nyní posuzované věci brojí proti rozhodnutím insolvenčního soudu a odvolacího soudu o způsobu řešení úpadku a namítá, že v její věci rozhodoval vyloučený soudce. Stěžovatelka tedy měla možnost brojit proti napadeným rozhodnutím žalobou pro zmatečnost podle Stěžovatelka výslovně tvrdí, že podání žaloby pro zmatečnost nevyužila. Nelze jí přitom přisvědčit, že její věc je specifická "rozsahem namítaných vad"; je to právě žaloba pro zmatečnost, jež slouží k nápravě vad spočívajících v porušení základních zásad ovládajících soudní řízení. Argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti spočívá výlučně na tvrzení nedostatečného či nesprávného vypořádání její námitky podjatosti; směřuje výhradně k tomu, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce. To je důvodem zmatečnosti řízení podle uvedeného zákonného ustanovení. K obdobnému hodnocení argumentace stěžovatele v jiném řízení se Ústavní soud uchýlil již v bodu 7. usnesení ze dne 27. 9. 2021

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Také v uvedené věci Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný, neboť tehdejší stěžovatel nevyužil žalobu pro zmatečnost jako procesní prostředek k ochraně svých práv.

9. Nutno konečně podotknout, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle . Ani Ústavní soud výjimečné okolnosti předpokládané uvedeným ustanovením v nyní posuzované věci neshledal. Proto soudce zpravodaj podle ve spojení s ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2021

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj