Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 132/22

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Miroslava Dokupila, zastoupeného JUDr. Dušanem Ažaltovičem, advokátem se sídlem Potočná 650/135B, Trenčín, Slovenská republika, adresa pro doručování v ČR: JUDr. Antonín Blažek, advokát se sídlem Masarykovo nám. 329, Uherské Hradiště, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2021 č. j. , -620, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, jímž bylo rozhodnuto o jeho návrhu (v dřívějším řízení v procesním postavení dlužníka) na vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci tak, že soudkyně Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") JUDr. Alena Knapilová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. .

Jak se zjišťuje z obsahu ústavní stížnosti a napadeného usnesení, proti stěžovateli, v té době většinovému společníkovi společnosti REALITY - X39 CZ s. r. o., (dále rovněž "dlužník" nebo "společnost"), bylo dne 26. 3. 2010 zahájeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. insolvenční řízení, které bylo přiděleno soudkyni JUDr. Knapilové. Následně bylo rozhodnuto o úpadku společnosti a na její majetek byl prohlášen konkurs. Stěžovatel do insolvenčního řízení přihlásil svoji pohledávku za dlužníkem ve výši 6 609 200,- Kč s příslušenstvím ve výši 144 859,18 Kč, vzniklou na základě kupní smlouvy ze dne 12. 11. 2009 ve znění dodatku č. 1.

Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením rozhodl o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Knapilové vznesené stěžovatelem tak, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování věci v předmětném insolvenčním řízení. Vrchní soud uvedl, že stěžovatel svojí námitkou napadá postup jmenované soudkyně v předmětném insolvenčním řízení, i když zákon takový důvod pro vyloučení soudce zakazuje. Rovněž druhou námitku uvedenou stěžovatelem - nepřípustný (nepřátelský) poměr soudkyně ke stěžovateli neshledal vrchní soud důvodnou nejen proto, že ji jmenovaná soudkyně zcela vyloučila, ale především proto, že z obsahu spisu na podporu takového závěru nic nezjistil. Nad rámec vrchní soud zdůraznil, že takové návrhy podávají účastníci řízení soustavně, přičemž vrchní soud o nich již opakovaně rozhodoval a se všemi důvody v nich uvedenými se vypořádal, když návrhy na vyloučení soudců, které jsou výlučně obstrukčního charakteru, podávají účastníci řízení (dlužník a někteří z věřitelů) koordinovaně se zřejmým záměrem znemožnit krajskému soudu pokračovat v řízení a rozhodnout o insolvenčním návrhu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postup soudkyně krajského soudu i některých soudců vrchního soudu v předmětném insolvenčním řízení považuje za nestandardní, přičemž se tvrzeními o nepřátelském postoji těchto soudců nadřízený soud odmítá vážně zabývat, označuje-li je jen za procesní obstrukce s poukazem na závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018 sen. zn. . Napadené usnesení považuje stěžovatel za nedostatečně (nepřiměřeně) odůvodněné a tím odporující závěrům vyplývajícím z judikatury Ústavního soudu o porušení y (viz např. nálezy

sp. zn.

,

,

a

).

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, která se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Ústavní stížností by tak měla být napadána výhradně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí nikoliv rozhodnutí dílčí, přestože jsou sama o sobě pravomocná. Ústavní soud jako nepřípustné opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutí, kterým nebyla věc pravomocně skončena (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

a řady dalších). Za nikoli konečná Ústavní soud podle své judikatury považuje i rozhodnutí, kterými soud rozhodl o nevyloučení úřední osoby (soudce) z projednávání a rozhodnutí ve věci a ústavní stížnosti proti nim odmítá jako nepřípustné (srov. nález

sp. zn.

nebo usnesení

sp. zn.

,

a

).

Na závěr Ústavní soud poznamenává, že je mu znám obstrukční postup stěžovatele spočívající ve vznášení opakovaných námitek podjatosti soudců i v jiných (insolvenčních) řízeních (viz usnesení

sp. zn.

). Ústavní soud při posouzení této otázky z odkazem na svoji judikaturu souhlasí s názorem Nejvyššího soudu, že nadužívání námitky podjatosti je spojeno se zneužitím práva (viz např. nálezy

sp. zn.

a

), přičemž zásada zákazu zneužití práva se neuplatňuje jen v hmotném právu, ale též výslovně v právu procesním ( ).

V předmětné věci podmínka konečného rozhodnutí ve věci stěžovatelem nebyla před podáním ústavní stížnosti splněna. Stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle a ani Ústavní soud výjimečné okolnosti předpokládané uvedeným ustanovením v nyní posuzované věci neshledal.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. března 2022

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj