Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1823/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou, sídlem Lublaňská 673/24, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. května 2020 č. j. -1374 a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. března 2020 č. j. -1350, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo podle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí vyplývá, že v záhlaví uvedeným usnesením Okresního soudu v Teplicích (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto, že soudce Jaroslav Malchus není vyloučen z projednávání a rozhodování v trestní věci vedené proti stěžovateli. Stěžovatel vznesl námitku podjatosti v souvislosti s opatřenými nahrávkami, na nichž uvedený soudce (jako předseda senátu) jednak neveřejně označuje stěžovatele před laickými přísedícími za "zmetka", a dále se ještě před skončením dokazování vyjadřuje k budoucímu trestu. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl napadeným usnesením. Uvedené výroky označil za nevhodné, avšak nevyplývá z nich podjatost uvedeného soudce.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že uvedené výroky jsou porušením jeho ústavních práv. Odkazuje přitom na nález

sp. zn.

, který v podobné situaci označil za problematické výroky mírnější.

4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh , přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

5. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena).

6. Z výše uvedeného popisu je zřejmé, že dané trestní řízení nadále pokračuje. Nelze tedy hovořit o konečném rozhodnutí, neboť otázka možné (ne)podjatosti soudců je předmětem rozhodování jak v hlavním líčení, tak zejména v případném odvolacím a dovolacím řízení. Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně zdůrazňuje, že podobné námitky nelze v řízení o ústavní stížnosti zásadně řešit před úplným skončením trestního řízení (srov. např. usnesení ze dne 16. 7. 2018

sp. zn.

, ze dne 6. 9. 2018

sp. zn.

nebo ze dne 2. 1. 2019

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

7. Sám stěžovatel namítal, že v dané věci jsou splněny podmínky přípustnosti podle , neboť je nehospodárné očekávat nápravu tohoto stavu od dalšího "zbytečného kola" rozhodování. V podobném případě podle stěžovatele byla ústavní stížnost označena za přípustnou u méně závažných výroků (nález ze dne 31. 7. 2018

sp. zn.

). Uvedený nález byl však vydán v situaci několika doposud neřešených ústavně relevantních otázek a zejména byl v dané věci aplikován . Jak naopak vyplývá z výše uvedeného, následná judikatura při přezkumu rozhodnutí o vyloučení soudce již dále uvedené ustanovení neaplikovala. Pouhá podobnost případu (existence tajné nahrávky) nemůže přípustnost ústavní stížnosti založit. Daný případ rovněž nikterak z této judikatury nevybočuje ani přesahem stěžovatelových zájmů. Napadená rozhodnutí se opírají o skutkové hodnocení daných výroků předsedy senátu, v právních otázkách na uvedený nález dokonce výslovně odkazují.

8. Z výše vyložených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by se mohl zabývat meritem věci, a aniž by se vyjadřoval k opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, než předložený návrh odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2020

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj