Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2016/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Rida Moutayreka, zastoupeného Mgr. Daliborem Lípou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jugoslávská 856/2, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. -139 ze dne 25. 5. 2021, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Zuzany Moutayrekové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost i návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Ústavní soud obdržel dne 26. 7. 2021 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“); stěžovatel dále navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

2. Věc rozvodu manželství stěžovatele a vedlejší účastnice vedená u Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen „nalézací soud“) pod sp. zn. byla přidělena soudci Mgr. Ondřeji Doubkovi. Soudce dne 11. 1. 2021 oznámil podle předsedovi nalézacího soudu skutečnosti, pro které může být vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci. V oznámení uvedl, že advokát vedlejší účastnice je manželem soudkyně nalézacího soudu a že oba jsou přáteli soudce a jeho manželky, tráví spolu letní dovolené a navštěvují se v domácím prostředí; byť podle soudce vztah nelze považovat za tzv. profesionální přátelství, sám se cítí být schopen věc projednat objektivně a bez upřednostňování kohokoli z účastníků. Krajský soud poté rozhodl usnesením č. j. -38 ze dne 27. 1. 2021 tak, že soudce Mgr. Ondřej Doubek není vyloučen z projednání a rozhodnutí předmětné věci.

3. Stěžovatel následně podle uplatnil podáním ze dne 25. 3. 2021 námitku podjatosti proti soudci Mgr. Ondřeji Doubkovi z důvodu, že daný soudce měl být v přátelském vztahu s advokátem vedlejší účastnice a jeho manželkou, která působí jako soudkyně u nalézacího soudu. Řízení o uvedené námitce podjatosti krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením zastavil podle . Podle krajského soudu zakládá předchozí rozhodnutí krajského soudu ze dne 27. 1. 2021 překážku věci pravomocně rozhodnuté, která brání tomu, aby o vyloučení stejného soudce z týchž důvodů, byť na podkladě námitky podjatosti uplatněné účastníkem řízení, bylo znovu rozhodováno.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel za prvé namítá, že krajský soud měl jeho námitku podjatosti meritorně projednat, protože při rozhodování o námitce podjatosti je soud povinen brát v potaz i subjektivní stanovisko účastníka řízení. Za druhé stěžovatel věcně rozporuje i závěry krajského soudu vyjádřené v usnesení ze dne 27. 1. 2021, podle kterých předmětný soudce není vyloučen.

5. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovenéy a .

6. Ústavní stížnost podle písm. d)y představuje subsidiární prostředek ochrany ústavně zaručených práv a svobod, který lze uplatnit jen v situaci, kdy neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem ( ). Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích „konečných“; zásada subsidiarity ústavní stížnosti a principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů znamená, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci řízení samotného či cestou obecného soudnictví (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 1. 2020; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

7. V nyní projednávaném případě stěžovatel brojí proti rozhodnutí krajského soudu o námitce podjatosti. Z ustálené judikatury Ústavní soudu však vyplývá, že rozhodnutí nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 občanské soudního řádu o námitce podjatosti obecně nebrání tomu, aby byla námitka podjatosti vznesena i v dalších fázích řízení, jakož i v řízeních o (mimořádných) opravných prostředcích; předmětem rozhodování Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti se proto posouzení této námitky může stát teprve poté, co bude řízení ve věci samé skončeno, nebo kdy bude rozhodnuto o příslušném opravném prostředku (viz např. bod 9 usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 5. 2021 a judikatura zde citovaná). Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a námitka podjatosti tak může být argumentem stěžovatele i v dalších fázích soudního řízení, respektive v řízeních o opravných prostředcích, ve kterých může být případné pochybení napraveno (viz bod 8 usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 3. 2021 a judikaturu zde citovanou). Bude-li se stěžovatel i po vyčerpání příslušných procesních prostředků nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, otevře se mu případně cesta k podání ústavní stížnosti; podmínkou však je, aby dostupné procesní prostředky nejprve řádně uplatnil. V nynější procesní situaci je však návrh stěžovatele podán předčasně.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle ve spojení s . O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, a to s ohledem na dobu uplynuvší mezi podáním ústavní stížnosti a jejím vyřízením; tento návrh pak rovněž sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2021

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj