Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2269/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky Věry Dudové, zastoupené JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem, sídlem Masarykova 998/31, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. června 2022 č. j. -62, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Mgr. Zbyňka Pánka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že jím byla porušena její základní práva podle a a 2 d.

2. U Okresního soudu v Děčíně (dále jen "okresní soud") nyní probíhá řízení vedené pod sp. zn. , v jehož rámci se stěžovatelka po vedlejším účastníkovi domáhá náhrady škody vzniklé v důsledku profesního pochybení vedlejšího účastníka při výkonu advokacie. Soudkyně JUDr. Nadine Kovandová, jíž byla věc podle rozvrhu práce okresního soudu přidělena, navrhla spis předložit krajskému soudu k rozhodnutí o nutné delegaci podle , , ve znění pozdějších předpisů. V návrhu uvedla, že se cítí být podjatá pro svůj vztah k vedlejšímu účastníkovi, jenž je jejím kolegou; vzájemný vztah označila za přátelský, byť s vedlejším účastníkem bližší vztahy mimo pracoviště neudržuje. Měla proto za to, že nemůže - stejně jako i zbývající soudci okresního soudu - o žalobě stěžovatelky rozhodnout. Krajský soud napadeným usnesením rozhodl, že soudkyně není z projednávání a rozhodnutí posuzované věci vyloučena, neboť neshledal existenci konkrétních skutečností, jež by svědčily o jejím bližším vztahu k vedlejšímu účastníkovi. Uvedl, že profesní přátelství samo o sobě podjatost soudce nezakládá; v té souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016 sp. zn. a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017 sp. zn. .

3. Stěžovatelka předně namítá, že nedostala příležitost se k návrhu soudkyně vyjádřit, neboť jí nebyl doručen. Dále argumentuje, že je napadené rozhodnutí překvapivé a nekonzistentní s dřívější rozhodovací praxí krajského soudu; ten totiž v minulosti rozhodl o delegaci její věci, jež se týkala týchž účastníků a předmětu řízení, jinému soudu - konkrétně Okresnímu soudu v Teplicích. Konečně stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že ve věci bude nyní rozhodovat podjatý soudce, což dokonce potvrzuje i samotná soudkyně Kovandová. Zpochybňuje aplikovatelnost závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. na její případ, jehož okolnosti jsou diametrálně odlišné. Uvádí, že vedlejší účastník bude mít - jako soudce rozhodujícího soudu - v porovnání s ní nesporně výhodnější procesní postavení.

II.

Přípustnost ústavní stížnosti

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V projednávané věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.

5. Ústavní soud opakovaně uvádí, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243) (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná i na https://nalus.usoud.cz)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity, jak plyne z . Tento princip reflektuje y, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoli pouze úkolem Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná (srov. např. usnesení ze dne 26. 11. 2004

sp. zn.

). Ústavní stížností by tak měla být napadána v zásadě konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí a procesní, byť proti nim není formálně přípustný opravný prostředek; jinak Ústavní soud ústavní stížnost zásadně odmítne jako nepřípustnou.

6. Takto Ústavní soud ve své konstantní judikatuře přistupuje i k rozhodnutím, jimiž je v průběhu soudního řízení rozhodnuto o nepodjatosti soudce. Ústavní soud v těchto případech vychází z toho, že řízení ve věci doposud neskončilo a námitka podjatosti může být argumentem stěžovatele i v dalších fázích soudního řízení, respektive v řízeních o opravných prostředcích (viz např. usnesení ze dne 17. 8. 2021

sp. zn.

, usnesení ze dne 17. 9. 2019

sp. zn.

, usnesení ze dne 13. 10. 2017

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 28. 7. 2016

sp. zn.

).

7. V obecné rovině je sice namístě podotknout, že zásadám spravedlivého řízení by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým projednávána a rozhodována být neměla, jelikož z ní měl být vyloučen. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti však řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými lze tvrzené pochybení napravit. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl.

8. Tento závěr se plně uplatní i v posuzovaném případě, kdy stěžovatelka napadá usnesení krajského soudu o nevyloučení soudkyně okresního soudu v řízení, jež k dnešnímu dni stále probíhá. Ústavní soud neshledal v dané věci ani naplnění výjimečných předpokladů přijetí ústavní stížnosti vymezených v ; ostatně stěžovatelka ani žádnou takovou konkrétní argumentaci neuváděla.

9. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2022

Pavel Rychetský, v. r.

soudce zpravodaj