Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1622/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Bartoňkové, zastoupené Mgr. Janem Kroumanem, advokátem, sídlem Drážní 253/7, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2021 č. j. -74, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Tomáše Bartoňka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu a spravedlivý (sc. řádný) proces zakotveného v y, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Okresního soudu

Brno-venkov (dále jen "okresní soud") ze dne 19. 2. 2021 č. j. -23 byl zamítnut stěžovatelčin návrh na vydání předběžného opatření, podle něhož mělo být do doby vypořádání společného jmění manželů vedlejšímu účastníkovi (jako manželovi stěžovatelky) zakázáno bez jejího předchozího písemného souhlasu disponovat s finančními prostředky na osobním a dvou spořicích bankovních účtech (výrok I) a příslušným bankám zakázal vyplácet vedlejšímu účastníkovi finanční prostředky vedené na těchto účtech nebo s nimi jinak nakládat podle jeho pokynů (výroky II a III), dále pak bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV) a že stěžovatelka je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku 1 000 Kč (výrok V).

3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu ve výrocích I až III tak, že se stěžovatelčin návrh na předběžné opatření podle a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odmítá, a rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů před soudy obou stupňů v částce 6 292 Kč. Uvedený soud konstatoval, že stěžovatelka podala návrh na nařízení tří předběžných opatření, složila však jistotu pouze ve výši 10 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, k jakému z návrhů se tato jistota vztahuje, a tudíž svou povinnost splnila jen co do jedné třetiny. Dále krajský soud vyšel z toho, že z návrhu na nařízení předběžného opatření (podaného před zahájením řízení ve věci samé) musí být zřejmé, zda bude následovat žaloba na určení nebo na splnění s uvedením důvodu požadovaného plnění, protože teprve tehdy může soud při nařízení předběžného opatření navrhovateli podle uložit, aby žalobu v jím určené lhůtě podal, načež uzavřel, že jde o náležitost návrhu, jehož nyní zjištěná absence má za následek odmítnutí návrhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle a 2 a

II.

Stěžovatelčina argumentace

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že řízení před okresním soudem bylo stiženo vadou, která spočívá v doručení usnesení o zamítnutí návrhu vedlejšímu účastníkovi v rozporu s , přičemž namítá, že povinností krajského soudu bylo přezkoumat správnost napadeného usnesení po skutkové a právní stránce a zejména z toho hlediska, zda řízení nebylo stiženo procesní vadou; v případě, že existuje vada, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je povinen postupovat podle a 220 Krajskému soudu pak vytýká, že se nevypořádal se vším, co v řízení vyšlo najevo, konkrétně s jejími tvrzeními uvedenými v odvolání, a že svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem neodůvodnil. Konkrétně se tak podle stěžovatelky nevypořádal s nesprávným procesním postupem okresního soudu, jak uvedeno výše, a nezajistil nápravu, resp. nevysvětlil, proč se námitkou v tomto ohledu vznesenou nezabýval. Z tohoto důvodu má být jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, v důsledku čehož mělo dojít k porušení stěžovatelčina práva na soudní ochranu.

5. Vadné má být také rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení, neboť právní zástupce vedlejšího účastníka učinil v řízení dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k odvolání) jen "díky" tomu, že okresní soud postupoval procesně nesprávně, když vedlejšímu účastníkovi doručil usnesení o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření v rozporu s , jinak by se o probíhajícím řízení nedozvěděl a žádné náklady by mu nevznikly. Krajský soud se nezabýval tím, zda je za této situace legální po ní požadovat, aby nahradila náklady řízení, které by nevznikly, kdyby bylo postupováno v souladu se zákonem.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Její ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. proti napadenému usnesení žádný takový prostředek k dispozici neměla.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).

8. K námitkám stěžovatelky je třeba uvést, že nereagují na důvody, pro které krajský soud odmítl její návrh na nařízení předběžného opatření, tedy že tento návrh byl vadný, neboť neměl požadované náležitosti, a ani stěžovatelka nesplnila svou povinnost zaplatit jistotu v příslušné výši. V tomto ohledu tak není Ústavnímu soudu zřejmé, proč by napadené usnesení nemohlo z hlediska ústavnosti (a ani věcné správnosti) obstát. Poukazuje-li stěžovatelka na procesní pochybení, jehož se měl dopustit okresní soud, a to s výtkou směřovanou vůči krajskému soudu, že se tímto pochybením nezabýval, s ohledem na výše uvedený závěr o "neprojednatelnosti" návrhu na nařízení předběžného opatření, je evidentní, že by to bylo nadbytečné, neboť ani zjištění tvrzené procesní vady krajským soudem by nemohlo vést k jinému výsledku tohoto soudního řízení.

9. Vyjadřuje-li stěžovatelka nesouhlas s tím, že je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení, ani v tomto ohledu ústavní stížnost žádnou relevantní argumentaci neobsahuje. Otázku, kdo je v případě odmítnutí návrhu povinen nahradit ostatním účastníkům náklady řízení, řeší kogentní , a to tak, že jde o osobu navrhovatele, přičemž tvrzené procesní pochybení okresního soudu v tomto ohledu žádný význam nemá, nehledě na to, že předmětem ústavní stížnosti je soudní rozhodnutí o částce 6 292 Kč, takže podle konstantní judikatury Ústavního soudu jde o bagatelní věc, jež ústavněprávní roviny obvykle nedosahuje [srov. např. usnesení ze dne 29. 4. 2002

sp. zn.

, ze dne 30. 8. 2001

sp. zn.

, ze dne 21. 3. 2001

sp. zn.

, ze dne 25. 8. 2004

sp. zn.

, ze dne 18. 1. 2006

sp. zn.

, ze dne 4. 4. 2007

sp. zn.

a ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

či nálezy ze dne 25. 7. 2012

sp. zn.

(N 132/66 SbNU 61) a ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], což ještě umocňuje, že uvedená suma představuje náhradu nákladů řízení [srov. např. usnesení ze dne 27. 5. 1998

sp. zn.

, ze dne 1. 11. 1999

sp. zn.

, ze dne 5. 8. 2002

sp. zn.

(U 25/27 SbNU 307), ze dne 4. 2. 2003

sp. zn.

či ze dne 13. 10. 2005

sp. zn.

].

10. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), nezbylo mu než uzavřít, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. července 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu