Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1050/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., t. č. P.O.BOX 74, Věznice Břeclav, podané proti postupu Okresního soudu v Břeclavi, za účasti Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 20. 4. 2021 doručen návrh označený jako "stížnost", kterým stěžovatel brojí proti jednání Okresního soudu v Břeclavi ve věci jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Konkrétně soudci Beránkovi vytýká jeho údajnou podjatost a diskriminaci.

2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení, kladené , přičemž shledal, že tomu tak není a ústavní stížnost je nepřípustná.

3. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně definitivně "uzavřena"). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech jednotlivců příslušný soud, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tak mohla učinit instanční soustava obecných soudů. Princip právního státu a subsidiarity takové souběžné rozhodování nepřipouští.

4. V nyní posuzovaném případě je však zřejmé, že jednáním a rozhodnutím Okresního soudu v Břeclavi soudní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici prostředky podle trestního řádu. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se proto stěžovateli otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu.

5. Ostatně ze sdělení stěžovatele, že "proti p. Beránkovi psal teď 3. odvolání do Brna", je zřejmé, že si je vědom možnosti podat řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

6. Jen nad tento rámec Ústavní soud uvádí, že v minulosti již mnohokrát rozhodl, že rozhodnutí o podjatosti či nepodjatosti soudců jsou toliko rozhodnutími procesními, jimiž se řízení nekončí. Pokud případné vady těchto rozhodnutí zakládají zároveň i porušení základních práv či svobod, je zásadně nutné dát šanci zhojit tato porušení nejprve příslušným orgánům veřejné moci. Teprve nezjednají-li tyto orgány nápravu, je možno brojit i proti takovým procesním porušením základních práv či svobod ústavní stížností podanou proti meritornímu rozhodnutí (resp. proti poslednímu prostředku nápravy proti meritornímu rozhodnutí). K tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2002

sp. zn.

, ze dne 13. 7. 2004

sp. zn.

, ze dne 11. 6. 2007

sp. zn.

, ze dne 10. 1. 2008

sp. zn.

, ze dne 19. 3. 2015

sp. zn.

, ze dne 16. 3. 2016

sp. zn.

, ze dne 28. 7. 2016

sp. zn.

, ze dne 15. 6. 2016

sp. zn.

, ze dne 10. 5. 2016

sp. zn.

, ze dne 30. 9. 2016

sp. zn.

či ze dne 2. 1. 2018

sp. zn.

nebo ze dne 23. 3. 2020

sp. zn.

.

7. Ústavní soud proto dospívá k závěru, že ústavní stížnost, podaná v této fázi řízení, kdy stěžovatel napadá výhradně soudu prvního stupně, není z důvodu subsidiarity ústavní stížnosti přípustná, přičemž stěžovatel není nijak zbaven možnosti ochrany svých základních práv v dalším průběhu řízení, včetně možného podání ústavní stížnosti proti poslednímu opravnému prostředku po vydání konečného rozhodnutí, pokud podle jeho názoru k nápravě vad řízení ze strany obecných soudů v tomto dalším průběhu nedošlo.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle odmítl pro její nepřípustnost.

9. Rozhodl tak obdobně jako ve věci vedené pod

sp. zn.

, kde stěžovatel rovněž podal ústavní stížnost proti postupu Okresního soudu Břeclav ve věci nevyhovění návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a tato ústavní stížnost proto musela být rovněž odmítnuta pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2021

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj