Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 196/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti BRENT s. r. o., sídlem Palackého 440, Turnov, zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Duchoněm, sídlem Antonína Dvořáka 293, Turnov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2020 č. j. -230, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Bazcom, a. s., sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla dne 25. 1. 2021 doručena ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), v níž stěžovatelka napadá shora uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen " "), kterým bylo odmítnuto její odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 31. 7. 2020 č. j. -217. Stěžovatelka má za to, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ").

2. Městský soud výše uvedeným usnesením rozhodl o insolvenčním návrhu vedlejší účastnice tak, že zjistil úpadek stěžovatelky (výrok I.), na její majetek prohlásil konkurz (výrok II.) a ustanovil jí insolvenčního správce (výrok III.). Proti těmto výrokům usnesení městského soudu podala stěžovatelka prostřednictvím svého v záhlaví uvedeného právního zástupce odvolání, jež bylo podáno dne 17. 8. 2020 poštou a dne 19. 8. 2020 bylo doručeno městskému soudu, který je podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, předložil . Ten stěžovatelku usnesením ze dne 18. 11. 2020 č. j. -222 vyzval, aby v souladu s učinila "odvolání ze dne 14. 8. 2020 v elektronické podobě do datové schránky insolvenčního soudu nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem", a to do tří dnů od doručení usnesení. Dále byla vyzvána k tomu, aby doplnila odvolací důvod, upřesnila, čeho se odvoláním domáhá a případně označila důkazy a připojila y, jichž se dovolává. Stěžovatelka byla poučena o počátku běhu lhůty ke splnění povinnosti, o podmínkách zachování lhůty i o následcích neodstranění vad podání. Výzva byla doručena do datových schránek stěžovatelky a jejího právního zástupce s účinky ke dni 19. 11. 2020. Podáním učiněným v elektronické podobě stěžovatelka dne 23. 11. 2020 doplnila odvolání o uvedení okolností, v nichž spatřuje důvody, pro které není v úpadku. Odvolání ze dne 14. 8. 2020 učiněné v rozporu s v listinné podobě, však v elektronické podobě do datové schránky insolvenčního soudu nedoručila. Napadeným rozhodnutím proto odvolání stěžovatelky odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ve spojení s a .

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že "výzvu řádně a včas a předepsanou formou splnila", a že postup soudu pokládá za nelogický, neodůvodněný a zcela formalistický. Pomine-li Ústavní soud prostý odkaz na y, neobsahuje ústavní stížnost žádnou ústavněprávní argumentaci.

4. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány procesní podmínky jejího projednání stanovené . Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Stěžovatelka je rovněž v souladu s až právně zastoupena advokátem. Při posouzení přípustnosti ústavní stížnosti podle a však dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.

5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ve spojení s ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat (srov. usnesení ze dne 27. 10. 2020

sp. zn.

). Řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je vybudováno především na přezkumu věcí pravomocně skončených.

6. Z mimo jiné vyplývá, že nestanoví-li jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení týkající se sporného řízení. Podle se insolvenčním soudem rozumí též soud, který rozhoduje o opravném prostředku v insolvenčním řízení. Ustanovení pak stanovuje, že "žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání...". Jde přitom se o samostatný zmatečnostní důvod, přičemž žaloba pro zmatečnost může být opřena i o to, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěrem vrchního (odvolacího) soudu o tom, že odvolání má takové zásadní vady, které vedou k jeho odmítnutí, resp. že tyto vady nebyly stěžovatelkou ani přes výzvu soudu odstraněny (srov. SVOBODA, K. Opravné prostředky. Civilní proces z pohledu účastníka. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 372). Rovněž z judikatury Ústavní soud se podává, že "důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto či odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu" (usnesení ze dne 14. 9. 2006

sp. zn.

nebo ze dne 27. 10. 2020

sp. zn.

, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

7. stěžovatelce nezapovídá podat žalobu pro zmatečnost (shodně viz KOZÁK, J. In KOZÁK, J. . Komentář. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 310), a to na rozdíl od možnosti obnovy insolvenčního řízení (srov. ). Ve vztahu k žalobě pro zmatečnost odchylně od pouze stanovuje, že se v řízení o této žalobě podané proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení nepoužije , přičemž rozhodnutí, jímž bylo na základě žaloby pro zmatečnost zrušeno rozhodnutí insolvenčního soudu vydané v insolvenčním řízení, je účinné ode dne právní moci ( ).

8. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že zákon stěžovatelce poskytuje procesní prostředek k ochraně jejích práv, a to v podobě žaloby pro zmatečnost představující opravný prostředek ve smyslu (srov. též usnesení ze dne 17. 12. 2008

sp. zn.

nebo ze dne 27. 10. 2020

sp. zn.

). Pokud přitom stěžovatelka podala ústavní stížnost, "aniž by doložila, že vyčerpala žalobu pro zmatečnost, a rozhodnutí o takové žalobě také napadla dostupnými procesními prostředky ochrany práva", je zpravidla dán důvod pro její odmítnutí pro nepřípustnost (usnesení ze dne 28. 6. 2019

sp. zn.

). Ústavní soud dále ve stanovisku pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. uvedl, že "ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo ... odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle ... jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle ".

9. Z textu ústavní stížnosti ani jejích příloh nevyplývá, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost vůbec podala. Naopak z petitu ústavní stížnosti, jakož i z jejího textu jako celku je zřejmé, že stěžovatelka napadá toliko rozhodnutí vrchního soudu o odmítnutí odvolání.

10. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podle nepřípustná, přičemž neshledal důvody pro uplatnění výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle téhož zákona. Z toho důvodu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. února 2021

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.

soudce zpravodaj