Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1439/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CS RENT, s. r. o., sídlem Zelený pruh 95/97, Praha 4 - Braník, zastoupené Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem, sídlem Bartolomějská 291/11, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2023 č. j. -188 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2023 č. j. -175, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Riverland, s. r. o., sídlem Michelská 966/74, Praha 4 - Michle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo vlastnit majetek podle d (dále jen ""), právo na soudní ochranu podle y, a že tato rozhodnutí jsou v rozporu s y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením schválil v insolvenční věci vedlejší účastnice jí předložený reorganizační plán ze dne 29. 12. 2022, zveřejněný v insolvenčním rejstříku dne 30. 12. 2022 pod č. j. -122, v aktualizovaném znění ze dne 21. 2. 2023, zveřejněném v insolvenčním rejstříku dne 24. 2. 2023 pod č. j. -131. Městský soud zdůraznil, že reorganizační plán byl na schůzi věřitelů dne 21. 2. 2023 přijat skupinami nezajištěných věřitelů vedlejší účastnice (skupina "B") a společníky vedlejší účastnice (skupina "C"), splňuje všechny náležitosti vymezené v a násl. , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů, přičemž nebylo zjištěno, že by byl reorganizačním plánem sledován nepoctivý záměr. Podle reorganizačního plánu a připojených znaleckých posudků se v reorganizaci předpokládá uspokojení zajištěných věřitelů ve výši 100 % (v konkurzu jen ve výši 55,9 %), u nezajištěných věřitelů pak ve výši 10,4 % (oproti 6,25 % v konkurzu). Pohledávky stěžovatelky, která byla jako jediná zařazena do skupiny zajištěných věřitelů "A1", byly popřeny insolvenčním správcem co do pravosti, výše i pořadí. Stěžovatelka navrhla, aby městský soud rozhodl o hlasovacím právu odlišně od seznamu přihlášených pohledávek a přiznal jí hlasovací právo ve výši insolvenčním správcem popřené zajištěné pohledávky uplatněné přihláškou P8 ve výši 164 912 249 hlasů. Městský soud podle vyzval schůzi věřitelů k hlasování o přiznání hlasovacího práva stěžovatelce, přičemž věřitelé usnesení o hlasovacím právu stěžovatelky v rozsahu popření nepřijali. Ani městský soud posléze stěžovatelce hlasovací právo nepřiznal s tím, že posouzení pravosti pohledávky a oprávněnosti jejího popření insolvenčním správcem je nad rámec rozhodování o hlasovacím právu věřitele, a bude předmětem incidenčního sporu. Skupinou věřitelů "A1" tak nebyl reorganizační plán přijat, neboť stěžovatelka neměla na schůzi věřitelů dne 21. 2. 2023 hlasovací právo. Jediný zástupce věřitelské skupiny "A2" nebyl na schůzi věřitelů přítomen a ani touto skupinou tak nebyl reorganizační plán přijat. Navzdory tomu městský soud reorganizační plán schválil, a to s odkazem na , neboť jej přijala alespoň skupina nezajištěných věřitelů a byly splněny i další podmínky plynoucí z věty druhé odkazovaného ustanovení.

3. Proti usnesení městského soudu o schválení reorganizačního plánu podala stěžovatelka odvolání, které Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jako podané osobou neoprávněnou. Připomenul, že je třeba vycházet z , podle něhož platí, že "proti rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu mohou podat odvolání jen ti z věřitelů, kteří hlasovali pro odmítnutí reorganizačního plánu". Stěžovatelka však pro odmítnutí reorganizačního plánu nehlasovala, neboť na schůzi věřitelů dne 21. 2. 2023 vůbec neměla hlasovací právo. Stěžovatelka tak není věřitelem, který by mohl proti usnesení městského soudu o schválení reorganizačního plánu podat odvolání, přičemž její aktivní legitimaci k podání odvolání nezakládá podle vrchního soudu ani .

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka rekapituluje průběh řízení před soudy a namítá porušení výše uvedených základních práv a svobod (bod 1.). Reorganizační plán má přímý dopad do její majetkové sféry, pro jeho schválení nebyly splněny zákonné podmínky a stěžovatelce byl formalistickým výkladem znemožněn výkon hlasovacího práva na schůzi věřitelů dne 21. 2. 2023. Podotýká dále, že tato schůze věřitelů byla svolána vyhláškou městského soudu, která však neobsahovala poučení podle . Usnesení vrchního soudu o odmítnutí jejího odvolání je přepjatě formalistické a neústavní, neboť je podle stěžovatelky nutné vykládat tak, že aktivní legitimaci k podání odvolání "má nejen přímo věřitel, který hlasoval proti přijetí reorganizačního plánu, ale i ten, který hlasovat pro absenci hlasovacích práv nemohl". Výklad podaný vrchním soudem nedůvodně znevýhodňuje stěžovatelku oproti jiným věřitelům a v konečném důsledku ji "zbavuje majetku". Vzhledem k tomu, že stěžovatelka má mít za vedlejší účastnicí pohledávky v celkové výši 164 912 249,16 Kč a realizací reorganizačního plánu může dojít k nenávratnému zásahu do jejích práv, navrhuje, aby Ústavní soud projednal její ústavní stížnost přednostně podle .

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány procesní předpoklady jejího projednání. Ústavní soud posoudil splnění těchto předpokladů a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je v souladu s až 31 právně zastoupena advokátem. Při posouzení přípustnosti ústavní stížnosti podle a téhož zákona však Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

6. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje ( ve spojení s ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat [srov. usnesení ze dne 27. 10. 2020

sp. zn.

nebo ze dne 10. 2. 2021

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].

7. Z mimo jiné vyplývá, že nestanoví-li jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení týkající se sporného řízení. Podle se insolvenčním soudem rozumí také soud, který rozhoduje o opravném prostředku v insolvenčním řízení. Podle platí, že žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. To se týká i odmítnutí odvolání odvolacím soudem podle , tedy pro nedostatek subjektivní přípustnosti [shodně: DOLEŽÍLEK, J. (Důvody zmatečnosti). In SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., DOLEŽÍLEK, J. a kol. . Komentář. 3. vyd.(2. online aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 28]. Rovněž z judikatury Ústavního soudu se podává, že "důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto či odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu" (usnesení ze dne 14. 9. 2006

sp. zn.

nebo výše odkazovaná usnesení

sp. zn.

a

sp. zn.

). Stěžovatelka přitom v ústavní stížnosti zpochybňuje závěr vrchního soudu o nedostatku její aktivní legitimace k podání odvolání, resp. o nutnosti jeho odmítnutí. stěžovatelce nezapovídá podat žalobu pro zmatečnost (shodně viz např. KOZÁK, J. . Komentář. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 310), a to na rozdíl od obnovy řízení (srov. ). Ve vztahu k žalobě pro zmatečnost odchylně od pouze stanoví, že v řízení o této žalobě podané proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení se nepoužije , přičemž rozhodnutí, jímž bylo na základě žaloby pro zmatečnost zrušeno rozhodnutí insolvenčního soudu vydané v insolvenčním řízení, je účinné ode dne právní moci ( ).

8. Lze tedy shrnout, že stěžovatelce poskytuje procesní prostředek k ochraně práv, a to žalobu pro zmatečnost představující mimořádný opravný prostředek podle [viz stanovisko pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)]. Ke shodným závěrům dospěl Ústavní soud také v usnesení

sp. zn.

a ze dne 26. 10. 2021

sp. zn.

, kterými odmítl pro nepřijatelnost ústavní stížnosti směřující proti usnesením odvolacího soudu o odmítnutí odvolání v insolvenčních věcech, aniž stěžovatelé vyčerpali opravný prostředek v podobě žaloby pro zmatečnost. Z textu ústavní stížnosti, jejích příloh ani z insolvenčního rejstříku, do něhož Ústavní soud nahlédl, nevyplývá, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost vůbec podala. Z petitu ústavní stížnosti, jakož i z jejího vlastního textu je naopak zřejmé, že stěžovatelka napadá toliko rozhodnutí vrchního soudu o odmítnutí odvolání a mu předcházející usnesení městského soudu o schválení reorganizačního plánu.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podle nepřípustná, přičemž neshledal důvody pro uplatnění výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle téhož zákona, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh nepřípustný.

10. K žádosti o přednostní projednání podle Ústavní soud uvádí, že o ní nevydal samostatné usnesení, neboť o ústavní stížnosti doručené dne 21. 5. 2024 rozhodl bezodkladně, a žádosti tak vyhověl fakticky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. června 2024

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj