Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2388/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Zdeňka Otčenáška, zastoupeného Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. srpna 2024 č. j. -18, a s ní spojeném návrhu na zrušení , o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení s tvrzením, že byla porušena jeho základní práva, a to právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle a 2d (dále jen "") a právo na ochranu soutěže politických sil v demokratické společnosti podle y. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení , o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel se návrhem u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zakázal volební straně (koalici SPD, Trikolora a Pro) ve volební kampani ve volbách do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje používat v jakékoliv formě propagace vyobrazení zakrváceného černocha s nožem a s nápisem: Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší "chirurgové" z dovozu. Krajský soud napadeným usnesením návrh odmítl (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Odmítnutí návrhu odůvodnil zjištěním, že navrhovatel se domáhá něčeho, co soud není oprávněn učinit, k čemu nemá zákonem stanovenou pravomoc, přičemž nedostatek pravomoci představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. V závěru stěžovatele poučil, že proti usnesení lze podat kasační stížnost.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel zastává názor, že neumožňují-li volební zákony zasáhnout do volebního procesu ještě ve fázi vedení volební kampaně před samotným rozhodnutím voličů, aby došlo k eliminaci namítaného či podobného závadného chování volebních subjektů či podobné jiné závažné závady vedení volební kampaně, pak takové zákony trpí ústavně významným deficitem. Je přesvědčen, že vada (viz níže) neznamená, že mu soud nemůže soudní ochranu poskytnout. Krajský soud neměl jeho návrh odmítnout jako nejasné podání, ale měl věc meritorně projednat jako podání ve věcech volebních a shledat, že jím požadovaná soudní ochrana je požadována v daném případě oprávněně, či nikoliv. Za petit ústavní stížnosti stěžovatel připojil VII. část obsahující další prostředky, kterými se volební strana začala prezentovat po odeslání jeho návrhu ke krajskému soudu.

4. Stěžovatel uznává, že v napadeném usnesení je uvedeno, že je proti němu přípustná kasační stížnost. Je však přesvědčen, že byl vadně poučen, neboť podstatou řízení byla věc volební a upozorňuje, že kasační stížnost ve volebních věcech je nepřípustná. V této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2006 sp. zn. .

5. Pro případ, že by Ústavní soud dospěl k závěru, že nebyly vyčerpány všechny opravné prostředky, žádá, aby Ústavní soud projednal ústavní stížnost ve smyslu , a to jako věc, která podstatným způsobem přesahuje jeho zájmy.

6. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení , který podle něj obsahuje jediné pravidlo pro obsah volební kampaně, avšak nijak nezaručuje a neumožňuje potrestat ty subjekty volebního procesu, které se rozhodnou toto pravidlo překročit, a závadné chování zakázat. Je přesvědčen, že jde o vadu , resp. všech volebních zákonů, na jejichž základě se konají volby v České republice, a že tento stav je protiústavní, a to v souvislosti se zpřísněním standardu volebního přezkumu zavedeného od 1. 1. 2017.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány procesní předpoklady jejího projednání. Ústavní soud posoudil splnění těchto předpokladů a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení. Stěžovatel je v souladu s až 31 právně zastoupen. Při posouzení přípustnosti ústavní stížnosti podle a téhož zákona však Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem nepřípustným.

8. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ve spojení s ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat [srov. usnesení ze dne 27. 10. 2020

sp. zn.

nebo ze dne 10. 2. 2021

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].

9. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel předložil ústavní stížnost obsahově zcela shodnou s ústavní stížností jeho právní zástupkyně, která byla vedena pod

sp. zn.

(včetně tvrzení, že krajský soud projednával jeho věc jako nejasné podání, což platilo pro věc právní zástupkyně), podobně jako ve věcech vedených pod

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

,

. Usnesením ze dne 4. 9. 2024

sp. zn.

byla ústavní stížnost právní zástupkyně stěžovatele odmítnuta jako nepřípustná. Toto usnesení se vypořádalo s argumentací stěžovatelky shodnou s argumentací obsaženou v nyní posuzované stížnosti, včetně návrhu na případné projednání ústavní stížnosti podle a návrhu na zrušení (viz bod 11. až 18.), tudíž Ústavní soud na něj odkazuje s tím, že není důvod se odchýlit od závěrů v něm uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012

sp. zn.

, ze dne 21. 7. 2015

sp. zn.

a dalších).

10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle . Návrh na zrušení , jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti, a proto ho Ústavní soud taktéž odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu